96 hodin potřetí a (snad) naposledy

První film nazvaný 96 hodin (Taken) byl před sedmi lety něco jako zjevení. V akční „řežbě“ nám představil hrdinu, který se pro záchranu svých nejbližších nezastaví před ničím, dokonce ani před mučením. I přesto, že vlastně šlo o poměrně šablonovitou záležitost, kopírující americké filmy, její provedení bylo něčím velmi neotřelým. Snad právě proto si francouzští tvůrci řekli, že mohou svého zabijáka s rodinným cítěním poslat do akce znovu. Stalo se tak v roce 2012 a děj se po Paříži přenesl do exotičtějšího Istanbulu (což je o to zajímavější, že tato lokace byla i dějištěm úvodu prakticky ve stejné době uvedené bondovky Skyfall). Co měla dvojka s podtitulem Odplata navíc v rozpočtu, to jí chybělo v nápaditosti a švihu a snímek byl pro mnohé velkým zklamáním. I přesto však došlo na třetí díl s českým podtitulem Zúčtování, kdy na režisérské stoličce sedí stejný člověk jako v případě nemastného neslaného druhého dílu, tedy Olivier Megaton a scénář pochází opět od scénáristického dua Luc Besson a Robert Mark Kamen.

Zúčtování nás uvádí do děje ve stejné situaci, v jaké jsme bývalého člena elitních jednotek Briana Millse (Liam Neeson) zanechali. Mills si žije svůj poklidný život v Los Angeles a jeho jediným rozptýlením je jeho dospělá dcera Kim (Maggie Grace) a bývalá žena Lenore (Famke Janssen). Ex-manželka je však za zvláštních okolností brutálně zavražděna a vina je pachateli svalena na Briana. Ten musí utíkat, aby uchránil svou dceru a také aby našel pravého vraha. Na stopě mu je detektiv Frank Dotzler (Forest Whitaker) z L. A. P. D.

Předně je nutné zdůraznit, že tvůrci si velice berou k srdci příslovečné opakované vstoupení do stejné řeky a proto tento film nemá vůbec nic společného se schématem předešlých dvou dílů. Olivier Megaton na nás valí úplně jiný pohled a leckdy i jiný žánr. Když se nad tím zamyslíte, příběh je vlastně slušná parodie. Jen není jasné, zda jde o záměr, či nikoli. Budeme-li (hodně) shovívaví a předpokládat, že parodie je zcela chtěná, máme tu celou řadu motivů, na které snímek poukazuje. Předně jde o množství paralel s filmem Uprchlík (1993) – jen místo Tommyho Lee Jonese je tu Forest Whitaker závislý na nezdravém jídle a dokonce je tam i to potrubí! Dále se nám zde dostane několika scén záhadně přežitých havárií jako z bondovek, špionážní plánování ve stylu Dannyho parťáků a několik „zvratů“ ohledně toho, kdo je vlastně hlavní padouch.

Všechny podobné rekvizity vypadají sice skvěle, ale zde jsou použity buď příliš doslovně bez jakéhokoli nápadu, nebo naprosto nevhodně. Postavy se pak častokrát chovají vysloveně hloupě, nelogicky a nemusíte být obeznámeni s metodami losangeleské policie, abyste poznali, že takto by si skuteční lidé rozhodně nepočínali. V konečném důsledku tento film nepřináší naprosto nic nového a ani netěží ze svých lepších předchůdců. Říká-li nám motto filmu („Tímhle to končí“), že další díl už opravdu nebude, můžeme jenom poděkovat, protože Liam Neeson má rozhodně na lepší filmy.
Proč tedy film dostává téměř průměrné hodnocení? Jak již bylo řečeno, jde o parodii a ať už je chtěná, či nechtěná, u filmu se rozhodně nenudíte a ťukání na čelo několikrát vystřídá i upřímný smích. Pokud však chcete vidět něco, co neuráží vaši inteligenci a dá se brát alespoň okrajově vážně, tomuto snímku se raději vyhněte.

Taken 3, Francie 2014, 108 minut.

Režie: Olivier Megaton.

Hrají: Liam Neeson, Forest Whitaker, Maggie Grace, Famke Janssen.