Sylvia Plathová: Básnířka, kterou si později zahrála slavná Gwyneth Paltrow

Sylvia Plathová se narodila v roce 1932 a jejím otcem byl věhlasný profesor biologie Otto Plath. První roky života strávila s rodinou v malém přístavním městě nedaleko Bostonu, kde ji v roce 1940 – jen několik dní po Sylviiných osmých narozeninách – postihla tragédie v podobě otcova úmrtí. Právě tehdy se malá Sylvia uzavřela do sebe a začala zapisovat své myšlenky do soukromého deníku. V témže roce také publikovala svou první báseň, a to v dětské příloze deníku Boston Herald.

Po smrti otce se rodina přestěhovala do bostonského Wellesley, kde Sylvia studovala střední školu. V roce 1950 publikovala v časopise Seventeen povídku Léto již nikdy nepřijde a získala stipendium na dívčí Smith College v Northamptonu. I zde pokračovala v psaní básní a povídek a její studium se stalo námětem pro román Pod skleněným zvonem (The Belle Jar, 1963).

Padesátá léta nebyla pro mladou autorku jednoduchá. Po stáži v časopisu Mademoiselle’s začala mít deprese a v srpnu 1953 – po návštěvě hřbitova, kde byl pochován otec – se pokusila o sebevraždu. Až tři dny poté, co Sylvia spolykala prášky na spaní, ji ve sklepě našel její bratr. Uzavřená dívka nakonec skončila na psychiatrii.

Po návratu z léčebny se Sylvia změnila. Byla z ní extrovertní a komunikativní mladá žena, jejíž život se točil zejména kolem mužů. Po ukončení Smith College odjela za magisterským studiem do britského Cambridge, kde své texty příležitostně publikovala v časopise Varosity. Navzdory image sebevědomé a temperamentní Američanky i zde začala propadat depresím, neboť po odjezdu ze Spojených států přestala navštěvovat psychiatra. Situace se zhoršovala a Sylvia nakonec musela vyhledat lékařskou pomoc i v Cambridgi.

Setkání s velikánem

V Anglii se seznámila s básníkem Tedem Hughesem a od té doby již psychiatra nekontaktovala. Po půlroční známosti se Ted a Sylvia vzali a podle autorky se jednalo o nejšťastnější období v jejím životě. Novomanželé žili v Camgridgi, dokud Sylvia v roce 1957 nepřijala místo učitelky angličtiny na bostonské Smith College. Mladá autorka snila o tom, že v Bostonu vydělá dost peněz na to, aby s manželem mohli na rok odjet do Itálie či Španělska a oba se věnovat výhradně psaní. Avšak již po prvním semestru na Smith College podala Sylvia výpověď. Prioritou pro ni bylo psaní a náročné přípravy na hodiny ji příliš vyčerpávaly.

Na konci padesátých let se Sylvia pravidelně setkávala s odmítnutím svých textů, což u ní vyvolávalo hluboké stavy úzkosti. Krizí procházel i vztah s Tedem, a to zejména proto, že manželství bylo stále bezdětné. Na podzim roku 1959 se pár přestěhoval do umělecké komunity v Yaddo v New Yorku. Již v prosinci se však manželé vrátili do Anglie, a to nejspíše kvůli Tedově odporu vůči Spojeným státům i Sylviinu těhotenství.

Po krátkém pobytu u Tedových rodičů se Ted a Sylvia přestěhovali do malého bytu v Londýně, načež se jim narodila dcera Frieda. I zde však talentovaná spisovatelka trpěla depresemi a za rok napsala pouze jedinou báseň. V roce 1960 publikovala svou první – a zároveň jedinou – básnickou sbírku s názvem Kolos (The Colossus).

Poslední léta

V roce 1961 se rodina přestěhovala do Devonu. Ani zde však Sylvia nenašla kýžený klid. V únoru potratila, což se odrazilo i v jejím díle, a v létě následujícího roku – po narození syna Nicholase – zjistila, že je jí manžel nevěrný. Po této zprávě se i s dětmi přestěhovala do Londýna a roku 1963 vydala pod pseudonymem Victoria Lucasová autobiografický román Pod skleněným zvonem.

Období po publikaci Sylviina klíčového díla doprovázelo silné pohrdání manželem Tedem, oblíbeným a uznávaným básníkem, které vedlo k zoufalství a depresím. Lékaři nakonec autorce předepsali antidepresiva a doporučili jí ambulantní léčbu na psychiatrii.

Než však k léčbě mohlo dojít, Sylvia spáchala sebevraždu. Podle přátel byla velmi nešťastná kvůli rozpadajícímu se manželství, z čehož přirozeně vinila Teda. Rovněž trpěla insomnií a byla velmi přepracovaná. V osudný den připravila dětem snídani, poté je zavřela v jejich pokoji s otevřeným oknem, utěsnila dveře mokrými ručníky a v kuchyni si pustila plyn.

Přestože Sylvia Plathová vydala za život jen jedinou sbírku poezie a jeden román, téměř po celý život byla plodnou autorkou. Posmrtně vyšlo několik básnických sbírek, z nichž tou nejslavnější byla Ariel (1965), a dopisů. Avšak ani pro Teda Hughese nebyl odchod partnerky snadný, přestože mnozí obdivovatelé Plathové vnímají slavného básníka veskrze negativně. Hughes reflektoval svůj komplikovaný vztah se Sylvií ve známé básnické sbírce Narozeninové listy (Birthday Letters, 1998).