Život jako ve středověku: Společenství Amišů neuznává moderní technologie a žije vlastním tradičním způsobem

Náboženské sdružení pojmenované podle švýcarského mennonitského kazatele Jakoba Ammanna se zrodilo ve Švýcarsku a stalo se jednou z nejrozšířenějších náboženských komunit jak v Evropě, tak v USA, kde jich podle nedávného zjištění žije více jak 250 tisíc. Společenství prosazuje tradiční způsob rodinného soužití, avšak striktně odmítá veškeré moderní a technické inovace. Jak se Amišům žije bez aut, mobilních telefonů či počítačů?

Svět bez moderních technologií

Striktní zákaz používání počítačů a mobilních telefonů pro soukromé účely. Pro většinu z nás nepředstavitelné, pro Amiše naprostá samozřejmost, kterou respektují a jdou ve svém přesvědčení ještě hlouběji. Neuznávají totiž ani používání elektřiny, maximálně tak pro vytápění domu v zimním období, a to jen za předpokladu, že původcem energie jsou přírodní zdroje jako větrné či vodní elektrárny. Mladí pak vidí kompromisní a vyhovující řešení ve využití fotovoltaické energie. Ač sami Amišové auta neřídí, mají dovoleno přepravovat se pomocí autostopu, čehož také hojně využívají. Častým dopravním prostředkem zůstává koňský povoz, známý jako bryčka.

Život uvnitř komunity

Amišové žijí poklidným vícegeneračním rodinným životem a většinou se věnují vlastnímu hospodářství. Pro rodiny je charakteristický vysoký počet dětí, běžně mívají 5-8 dětí, které později navštěvují vlastní základní školy. Tím většinou jejich vzdělávání končí a jdou pomáhat rodičům do rodinného hospodářství či obchodu, což jsou nejčastější pracovní činnosti, které Amiši provozují. Kdo by však čekal moderní stroje a traktory na polích, opět by nepochodil. Amišové obdělávají svá pole pouze s využitím vlastní síly a za pomoci domácích zvířat. Podle zastaralých pravidel fungují i vztahy. Žena bývá podřízena muži a zásadně se nepřipouští uzavření manželství s někým, kdo není součástí komunity. Pokud přeci jen k takovému sňatku dojde, dotyčný bývá exkomunikován.

Náboženství a pravidla "Ordnungu"

Tento pacifistický náboženský směr vycházející z Bible provozuje společná kázání přímo v rodinných domech za přítomnosti zvoleného biskupa, mužského jáhna a dvou kazatelů. Společnost se řídí vlastním souborem občanských a náboženských předpisů, které jsou obsaženy v tzv. Ordnungu. Zde je kromě jiného určeno a striktně vymezeno oblékání i požadovaný vzhled. Ženy obvykle nosí prosté dlouhé šaty a jejich vlasy pokrývá čepec nebo šátek. Podle pravidel mohou vlastnit pouze čtyři kusy oděvu, každý je určený pro konkrétní činnost. Jedny slouží k běžnému nošení, jiné pro návštěvu bohoslužby, další jsou určené na praní a jedny šaty jsou povoleny jako rezervní. Muži se též oblékají velmi tradičně. Černé kalhoty doplňuje jednobarevná košile s vestou, hlavu pokrývá klobouk. Jak muži, tak ženy nemají povoleno žádné zdobení šperky, dokonce ani jejich oblečení neobsahuje límečky, knoflíky ani jiné doplňky. Absolutně nepřípustné je tetování nebo piercing. Ženy si vlasy nestříhají, pro ženatého muže je typický plnovous, oproti tomu svobodného muže poznáte podle hladce oholené tváře. Jak je vidět, marnivost u Amišů zkrátka není na místě.

Běžný způsob života "na zkoušku"

Ač se na první pohled zdá, že je život Amišů plný striktních pravidel a mnohého odříkání, přece jen překvapí určitou benevolencí. Dovolují totiž mladým lidem, kteří dovrší šestnácti let, zkusit okolní svět se všemi jeho benefity a vymoženostmi moderní doby. Pro tento rituál mají svůj vlastní název rumspringa, který by se dal přeložit jako toulání a ochutnávání světa. Během této doby mohou mladí Amiši nosit běžné oblečení, přátelit se s lidmi mimo komunitu, navštěvovat školy, a dokonce si mohou pořídit i auto. Díky této tradici mají mladí lidé možnost svobodné volby, zda se navrátí zpět do společenství, nebo se nechají zlákat moderním způsobem života. Je s podivem, že převážná většina mladých Amišů se vrací zpět ke kořenům a podřídí se komunitě i s jejími osobitými pravidly.