MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Eurovize – soutěž probíhající od roku 1956

V sobotu proběhlo finále soutěže Eurovize 2021, která se koná už mnoho desetiletí. Přestože v počátečních letech zpívala každá země svým národním jazykem, v posledních letech většina interpretů přešla na angličtinu a tento jazyk zpravidla v soutěži i vítězil. Tu a tam byly výjimky, například v roce 2007 vítězství srbské zpěvačky Mariji Šerifovič a její písní Molitva (Motlitba), zpívané srbochorvatsky, nebo prvenství Salvadora Sobrala o deset let později, který zpíval v portugalštině. Nicméně angličtina byla v této soutěži vždy „na bedně“ a celkovému pořadí v posledních desetiletích naprosto dominovala.

Letos tomu však bylo jinak. Zvítězila italská skupina Maneskin, která zpívala italsky. Tato země si vůbec svého rodného jazyka cení, anglicky prakticky nezpívá. Možná je to tím, že italština ve světě hudby angličtině konkuruje nejvíce. Každý zná Erose Ramazzottiho či Luciana Pavarottiho, kteří šířili svůj rodný jazyk po celé zeměkouli a to velmi úspěšně. Letos to však byla pro angličtinu celkově prohra, protože druhá v pořadí byla francouzská zpěvačka Barbara Pravi a na třetím místě švýcarská skupina Gjon's Tears. Oba interpreti zpívali francouzsky, angličtina se tedy vůbec nedostala „na bednu“, navíc Spojené království Velké Británie a Severního Irska získalo celkem nula bodů a skončilo na posledním místě. V první desítce zazněly i písně v ukrajinštině a ruštině.

Måneskin – ne zcela neznámý vítěz

Nebudeme rozebírat, zdali si Italové vítězství zasloužili, či ne. Nicméně energii jejich vystoupení mělo. Styl hudby a pohybový projev členů kapely trochu připomínal dávné časy glamrocku a kapelu Slade. Na serveru YouTube jejich vítězná píseň Zitti e Buoni zdaleka není nejsledovanější, což vypovídá o tom, že skupina dávno není nováček na hudební scéně. I když 23 milionů shlédnutí není špatné (číslo jistě ještě výrazně naroste), nejúspěšnější jejich hit Torna a Casa (návrat domů) dosáhl již 110 milionů shlédnutí, což je číslo, se kterým jsou spokojeny i největší světové hvězdy.

Inspirace i pro Český rozhlas a naše rádia

To, že neexistuje jen jeden jazyk pro hudbu, věděli i slavní Beatles, kteří v Hamburku zpívali německy. Našinci se tak ptají, proč dokonce v Radiožurnálu Českého rozhlasu slyší 80 procent písní v angličtině, zbylých (a zoufalých) 20 procent je česky, případně slovensky. Dá se říci, že je to skoro ostuda. Páni manažeři našich rádií by tak mohli zamyslet, a pouštět více třeba zmíněné italštiny, ale i jiných jazyků. Například nám blízké slovanské jazyky, jako je srbština, ukrajinština nebo ruština, by určitě zpestřily poslech našich obyvatel. Spoustě lidí se líbí francouzština, kterou též u nás skoro neslyšíte. Věřme, že se tedy v budoucnu dostane našim uším rozmanitější hudba, která bude více reprezentovat okolní evropské jazyky.