MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

A Juraj Jakubisko, místo aby jí uznale zatleskal, snaží se svým filmem, aby byla diskvalifikována! Nic proti mužskému šovinismu, je to naše nejoblíbenější sportovní disciplína, ale nic se nesmí přehánět.

Slovo má obhajoba
Juraj Jakubisko se totiž rozhodl, že jí svým filmem omilostní, že ukáže, jak to doopravdy bylo. Že Alžběta byla obětí úkladů, že se nekoupala v krvi, ale v bylinkách a že mniši ve středověku jen tak pro zábavu vynalézali kolečkové brusle, fotoaparáty, gramofony a elektřinu.

Ano, vím, že ti mniši mají být spíš důkaz Jakubiskovy hravosti, ale nějak mi k historicky věrné obhajobě nesedí. Je to spíš potvrzení toho, jak moc je film roztříštěný a jak netuší, co vlastně chce být.

Historický zmatek
Ona Bathory vůbec vypadá spíš jako špatně sestříhaný televizní seriál (což možná taky bude) -  objevuje se tu spousta zbytečných scén a některé důležité naopak chybí, postavy se nečekaně objevují a beze stopy mizí a stejně zběsile se mění i jejich motivace (Polívkův mnich je nasazený proti Alžbětě... a během jediné scény přeskočí na její stranu a v další už to vypadá, že jsou spolu největší kámoši od dětství).

Je to i tím, že se Jakubisko rozhodl, že to vezme důkladně, že ve filmu bude osud Báthoryové od přestřižení pupeční šňůry. Což znamená, že má tolik práce s tím, aby diváka vpravil všechna fakta, že už mu nezbývá čas na příběh ani na postavy. Většina hrdinů se jen objeví, sdělí divákovi nějakou informaci a zase zmizí.
    
Navíc o něco začne jít až někdy v polovině filmu. Do té doby jen sledujeme hrdinčino koketování se slavným malířem (a pak, že je homosexualita neléčitelná), manželovo válčení a jiné prastaré zábavy.

Hrůzná tvář války
Skutečně ze všeho nejhorší jsou bitevní scény, které vypadají spíš jako z nějaké televizní inscenace a působí věrohodně asi jako somrování bezdomovců o peníze na autobus.

A pak tu jsou Polívka s Mádlem, kteří by možná měli plnit funkci Conneryho se Slaterem z Jména růže (ovšem na to nejsou dost inteligentní), nebo komické vložky (na to nejsou dost legrační) či lidského elementu (na to skoro na plátně nejsou). Takže nakonec dělají to, co všichni ostatní – sdělují informace.
    
Ani Bathory není jasná. Chvílemi je pojímaná tak, že vedle ní vypadá Matka Tereza jako členka klubu satanistů, chvílemi je braná jako zakladatelka feministického hnutí, prostě je vidět, že jde spíš o zbožnou Jakubiskovu představu než skutečnou bytost. 

Jediné, co jí zachraňuje, je Anna Friel (skvělá „Chuck“ v seriálu Pushing Daisies), na kterou se příjemně kouká a dokonce i dobře hraje.

A pak je tu samozřejmě Karel Roden. Člověk se diví nechápavosti hrdinky, která netuší, kdo je ta hlavní svině, která se jí snaží zavařit... sakra, vždyť tam máš Rodena! Chlápka, co zavařil i Chow Yun Fatovi a zabil Roberta De Nira! Co znepříjemňoval život Hellboye i Bladea! Já potkat Rodena někde na Václaváku, tak se dám na útěk.

Hysterická freska
Na druhou stranu, i když je film nudný tak, že vám z toho trhnou zuby (dlouho jsem se u žádného filmu tolikrát nedíval na hodinky... a kontroloval, jestli se náhodou nezastavily), tak nejhorší na něm je to, že kdyby se Jakubisko rozhodl, o čem film bude, soustředil se na postavy a děj a ostatní vyházel (hlavně bojové scény, které mu fakt nejdou) mohla to být příjemná historická, hodinu a  půl dlouhá podívaná.

Takhle máte biják, který nezachrání ani trocha krve a nahých bab. A to tahle dvojice obvykle zachrání skoro všechno.

BATHORY, Česko/Slovensko/Maďarsko/Velká Británie 2008, režie: Juraj Jakubisko, hrají: Anna Friel, Karel Roden, Hans Matheson, Franco Nero, Bolek Polívka…

Hodnocení: 4/10

Podívejte se na trailer: