Romantický robot VALL-I zachraňuje svět

VALL-I je trochu jiný. Poprvé není v centru dětský příběh, ale zcela dospělé melodrama, navíc s ekologickým podtextem. Hrozivá kombinace? V podání Pixaru ani náhodou.

Lásky jedné čističky
VALL-I je skutečně ze všech filmů Pixaru ten nejdospělejší. Hrdinou příběhu je roztomilý robůtek, který má za úkol uklízet zaneřáděnou a opuštěnou Zemi a z odpadků vyrábět kostky.

Dělá to už sedm set let a během té doby se u něj vytvořila osobnost a slabost pro muzikál Hallo, Dolly. Díky tomuhle filmu objeví i ten proflálý cit zvaný láska – a když pak na planetě přistane modernější ženská robotka EVA, rozhodne se, že ona je ta pravá a začne dobývat její srdce (a ruku).

Ale aby to nebyla jen animovaná romantická komedie (i když i to by bylo zajímavé), dochází ke zvratu a během chvíle se dvojice robotů ocitá ve vesmíru, v kosmické lodi, která si spokojeně pluje mezi hvězdami a lidé na palubě stále degenerují a degenerují. A je třeba je z té degenerace a letargie probrat.

Krásný mrtvý svět
Vizuální stránka je opravdu nádherná. Jak zdevastovaná a depresivní země (která tu vypadá snad ještě lépe než ve filmu Já, legenda), tak nablýskaná a totálně zmechanizovaná kosmická loď. Stejně tak zabírají i postavy a mimika robotů. Jak omlácený robot VALL-I, který vypadá jako plechový brácha E.T.ho, tak až frigidně chladně lesklá a nedobytná EVA.

Parádní je i vesmír – a tvůrci to vědí a tak vás nechají dlouhé minuty se kochat vesmírným prostorem plným mlhovin a hvězd.

A teď trochu vážně
Jenže stejně mám pocit, že se Pixaru víc daří vážný pohled na dětská témata než dětský pohled na ta vážná. V případě Valliho na vás tvůrci vybalí postkatastrofický příběh a až apokalypticky depresivní svět, takže když se pak všechno snadno vyřeší happyendem, cítíte se skoro až ošizeni.

Je to příliš ostrá satira a příliš nepříjemná vize budoucnosti, než aby se to všechno dalo zažehnat poražením jednoho „padoucha“. Člověk si skoro přeje, aby VALL-I skončil špatně, aby příběh dopadl tragicky a přesvědčivěji... jenže, je to přece jen příběh pro děti a ty by to asi nevydýchali.

Pixarové trochu doplatili na svůj perfekcionismus. I když to ale řadím k slabším pixarovkám, k Životu brouka a Autům, tak „slabší pixarovka“ je asi něco jako „nejpomalejší Ferrari“, čili pořád o několik tříd nad veškerou ostatní trabantoidní tvorbou. A pořád je to úžasný zážitek.

Hodnocení: 8/10