Beze všech pochybností, Metallica už je legenda se vším všudy. Splnila stanovy, které podmiňují kandidaturu na uvedení do Síně slávy: od vydání prvního singlu či alba musí uplynout 25 let a jejich hudba musí být v daném žánru přínosem.
Metallica debutovala v roce 1983 nadupaným albem Kill ’em All, kterým pomáhala definovat žánr zvaný thrash metal – společně s Megadeth, Slayer a Anthrax tvořila svého času tzv. silnou thrashovou čtyřkou.
Vrcholu možností dosáhla deskou Master Of Puppets z roku 1986, grandiózní epickou suitou. Komerční vrchol pak nastal v roce 1991 s vydáním tzv. černého alba, které obsahovalo ploužáky Nothing Else Matters a The Unforgiven, které kapele získaly fanoušky z řad lidí, kteří by dříve o jejich syrový randál ani nezavadili.
Dá se říci, že do té doby byla kapela opravdu přínosná, progresivní a stylotvorná a vždy o krok napřed. Pak už jen doháněla špičku pelotonu.
Proč právě teď?
Paradoxní je, že nominace na uvedení do Rock’n’rollové síně slávy přišla zároveň s vydáním nejnovější desky Death Magnetic, což je přinejmenším velmi sporný počin.
Metallica se po několika nejednoznačně přijatých deskách rozhodla vrátit ke kořenům. Natočila syrovou thrash metalovou nálož, kterou ale sráží na kolena nedostatek nosných nápadů a prapodivný drnčivě dutý zvuk s nepochopitelně potlačenou basou. Při vědomí, že čtyřka angažovala špičkového hráče Roberta Trujilla, je tento krok ještě nepochopitelnější. Ale jak už bylo řečeno, bavíme se o legendě a k ní podobné kontroverze patří.
O tom, kdo se nakonec do slovutné Rock’n’rollové síně slávy probojuje, se dozvíme na slavnostním ceremoniálu 4. dubna v příštím roce.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 124