Oni sami se ovšem od této škatulky distancovali a prohlašovali, že hrají prostě rock´n´roll. Jejich bezesporu nejlepší album Highway To Hell vzniklo v roce 1980, ale záhy poté jejich kariéru málem ukončila náhlá smrt zpěváka Bona Scotta.
AC/DC si však záhy našli náhradu v britském vokalistovi Brianovi Johnsonovi, který pár let předtím zářil ve formaci Geordie. Tehdy se navrátili s temným albem Back In Black, které naznačilo, že z nastoupené cesty nehodlají odstoupit ani o krok i díky tomu, že barva Johnsonova hlasu byla téměř stejná jako Scottova.
Věrni až za hrob
Ten sice nepřináší nic nového, ale přece jen v sobě má novou energii. AC/DC zůstávají věrni svému žánru, což jasně naznačuje již úvodní skladba Rock´n´roll Train, která se stala i úspěšným singlem.
Těmi rokenroly se to v názvech jen hemží. Kapela občas začíná zvolna, aby pak dala prostor sólovému kytaristovi Angusovi Youngovi v jeho zběsilých kreacích, ale povětšinou to zkrátka šlape ve stylu staré dobré školy rocku.
Angus sice stále nosí krátké kalhoty, ale na jeho hře je vidět, že už to není žádný teenager. Občas tu najdeme až bluesové prvky jako například ve skladbě Stormy May Day, ale záhy to zase spadne do určitých klišé a rock´n´roll je tu s námi, aby zůstal navěky.
AC/DC se ani po dlouholeté pauze rozhodně nezměnili a neusilují o nějakou inovaci své tvorby, ale ono by to asi jinak nešlo. Black Ice je zkrátka dobře odvedená porce rockové klasiky a nic víc od toho nemůžete očekávat.
AC/DC: Black Ice, Sony BMG, 15 tracků
Podívejte se klip Rock´n´roll Train:
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 146