Transformers: dobří roboti se vracejí

Druzí Transformeři nejsou vlastně ani dvojka. Je to spíš remix jedničky. I když na první díl trochu odkazují, tak se od minule vůbec nic nezměnilo. Pořád tu máme obří roboty v utajení (i když by bylo fajn vysvětlit, jak se utajuje něco, co rozmlátí polovičku Šanghaje), pořád tu jsou deceptikoni s ďábelskými plány, pořád se hraje o tajemný artefakt... a pořád to má tolik logiky co žvatlání batolete.

Scénář nebo šílenství?
Ne, scénářem bych se opravdu nezabýval, stačí, aby na něj člověk pomyslel a začnou mu vypadávat vlasy v celých chuchvalcích. Zdá se, že ho psal člověk, který se snažil po třiceti vodkách okopírovat posledního Indiana Jonese... a pak to nechal ležet na stole, kde se ho zmocnili jeho osmiletí synové a připsali mu tam vtipy, které vyslechli o přestávce na chodbě. A když to přinesl Michaelu Bayovi, tak dostal jedinou připomínku: připiš tam další a větší roboty.

Je to infantilní, je to stupidní, ale co je důležitější – je to zábava?

Zábava v plechu
Kupodivu nejzábavnější je pořád snímek ve chvílích, kdy není na plátně ani jeden obří robot. Michael Bay si vybral plejádu skvělých herců (v čele s brilantním Johnem Torturrem), kteří se opravdu snaží a chrlí vtipy od těch naivních až po ty naprosto absurdní. Jsou zábavní, sympatičtí a člověk jim prostě nemůže nefandit. Jenže pak se do děje vloží roboti a je po srandě. Ano, jsou obří, ano, pěkně se skládají, ale je jich moc a v podstatě do toho filmu vůbec nezapadají.

Přiznám se, že jsem po jedničce čekal, že když je už skupina robotů představena, bude druhý film víc o nich. Velký (a skládací) kulový. Roboti jsou jen od toho, aby se mlátili někde na pozadí a dělali pěkné efekty. A navíc jich tam přibyla další halda, takže už žádný z nich nemá prostor - kromě dvou neskutečně otravných afro-robotů, Optimuse Prima a Bumblebeeho jsou skoro nerozlišitelní. Původní sestava filmem doslova jen prolítne a orientovat se v protivnících už je nad lidské síly.

Vůbec tu jsou roboti jen tak do počtu, jsou tu kvůli efektům, ne příběhu. Podobně jako by se v novém Terminátorovi mohl klidně vyškrtnout John Connor, tak tady byste mohli vyhodit transformery a děj by se změnil jen minimálně. Možná by se film tak o půl hodiny zkrátil. Což by mu jen prospělo.

Tři filmy v jednom.
Druhý díl je stejně jako jednička mix několika filmů. Powerrangerovské robotí mlátičky, teenagerské romantické komedie a válečného technothrilleru. Všechno se to pak střídá tak rychle a chaoticky a stále se přihazují nové nápady a situace, že si ani nestačíte pořádně nic užít. Stěhování z bytu... zátah na zlé roboty... matka se zfetovala koláčky... vláda vyhrožuje... na hrdinu útočí transformátorka... veselý robůtek... prostřih na nádherně nasnímanou bojovou techniku... a už jsme zase někde jinde.

Soubojů robotů je tu dost, ale člověk si je vychutná teprve ve chvíli, kdy se nad ním Michael Bay smiluje a film trochu zpomalí. Když se rvou dva chlapi, tak i při tom nejzběsilejším střihu obvykle víte, která ruka patří komu a do čeho mlátí. Fyziologii bytostí, které se skládají z náklaďáku, nemá člověk přece jen tak v oku, takže většinou vnímá jen to, že nějaký plech naráží do jiného plechu. Mám pocit, že nejlepší způsob, jak se na tenhle film dívat, je rozdělit si ho na jednotlivé statické záběry a pak si je prohlížet ve fotoalbu a vychutnávat.

Ano, jsou tu obří roboti, ano je tu souboj u pyramid, kdy zařve většina egyptského národního dědictví (zlatý Team America), ale přes všechny ty hlasité zvuky je poslední půl hodina už trochu nudná a nejlepší souboj je někdy v prostředku, když Optimus Prime bojuje v lese s přesilou. To má atmosféru i drajv.

A souboje jsou sice obrovské, ale není v nich zase tolik nápadů. Michael Bay jen recykluje nápady ze svých minulých filmů a s ničími novým efektním nepřichází. A přitom by tu mohly být monumentální scény...

Shia a spol.
Film nás otravuje takovými prkotinami, jako jsou záhady vesmíru a pyramid, aniž by si uvědomil, že je v něm ukrytá daleko větší záhada... a sice, jak může nýmad, kterého hraje Shia LeBeouf chodit s takovou luxusní superkočkou, jakou je Megan Fox, s holkou, ze které stříká sex-appeal jako z estrogenové Křižíkovy fontány. Ale musí se nechat, že ti dva to hrají tak dobře, že jim člověk ten vztah skoro uvěří.

A pak je kolem spousta postav, které dělají humor. Vlastně... skoro všichni v tomhle filmu dělají humor. Je tu legrační spolubydlící, legrační rodiče, legrační ex-agent, legrační psi, legrační minirobot, legrační dědkorobot, legrační afro-roboti... na vážnou strunu drnkají jen Optimus Prime, Megatron a pak pár nezajímavých vojáků. Oukej, většina vtipů je tak na úrovní show Ivana Mládka, ale jak se to na vás valí jedna vlna za druhou, nakonec vás to dostane.

Transformers: Pomsta poražených je prostě jen hlučnější a megalomanštější verze jedničky – a bohužel větší nejsou jen roboti, ale i chyby. Ale i tak většinu času dokáže film bavit. Není to sice zrovna intelektuální zábava, ale čekali jste snad od Michaela Baye nějaké umění?

Hezké záběry, mohutné exploze a pubertální humor – to jsou Transformeři, gigantický film, který je nejlepší právě ve chvílích, kdy se nesnaží ohromit svou velikostí.