Dan Bárta slavil v pražské Akropoli

Když se tehdy objevila Illustratosphéra, bylo to příjemně nové, živé, zábavné, chytré a překvapivé. Zpěvák skupin Alice, J.A.R. a třeba Sexy Dancers tehdy přišel s novým sólovým projektem. Bylo to něco zcela jiného, než na co jsme od něj byli zvyklí. Ale zaujal.

Je to neuvěřitelné, ale minulý měsíc se v Akropoli konal výroční koncert. Deset let na scéně. Bylo vyprodáno a sál byl zaplněn podivuhodně pestrou skladbou lidí. Od -náctiletých přes dospělé, zahlédnout se páry ve středních letech, tu a tam se mihla maminka s ratolestí… Takže bilančně můžeme s klidem říci, že Bárta už prorostl do všech věkových skupin a zpívá všem.

Jaké to bylo?
Dobré to bylo. Zpočátku sice Dan působil poněkud „vyjetě“, zřejmě myslí stále zkoumal motýly a přemýšlel, zda by mu nebylo lépe než v Akropoli někde při meditaci na mezi, ale pak dospěl k vnitřnímu přesvědčení, že má být právě teď a právě tady. Od té chvíle, zhruba od třetího songu, se tedy začaly dít věci.

Vybaven bezdrátovým mikrofonem a odposlechem přímo v pravém uchu předváděl lehce hlasově indisponovaný Bárta hlasovou show, která dost značně přesahuje zvyklosti populární scény naší české kotliny. Intonace zcela bezchybná, technika lepší a lepší, charismatické vystupování a k tomu našlápnutá kapela.

Co zaznělo?
Všechny zásadní věci z posledních deseti let. Až neuvěřitelně se podobaly nahrávkám, ale živák měl pochopitelně zcela jinou atmosféru. Ze všech vyzařovala pohoda a k ní těžká profesionalita. Přece jenom za těch deset let odehráli na tisíc koncertů!

Zážitek to byl výtečný a určitě nikdo nelitoval peněz za vstupné. Přesto bychom neměli zapomenout na některé paradoxy hudby Dana Bárty. Bylo vidět, jak rádi by si lidi zazpívali. Je to přece jejich Bárta! Jenže měli (až na ty nejskalnější a s nejlepší pamětí) smůlu. Všechny ostatní české „hvězdy“ sázejí na primitivitu textového aparátu svých cajdáků. Bárta ne. Dokonce během koncertu předvedl pár sebeironických etud na téma složitosti vlastních textů.

Nikdo si je nezazpívá, ale i to je součástí image. Bárta se už před deseti lety rozhodl, že bude vyprávět svůj příběh. To, že bude pro spoustu lidí nesrozumitelný – což se ovšem nevylučuje s tím, aby k němu shlíželi shovívavě a byli okouzleni vážkomilným romantikem – mu nikdy nevadilo. Naopak. Nikdy posluchače nešetřil. Po deseti letech si ale může oddychnout. Lidé ho mají rádi a díky jejich přízni si bude moci dovolit nejen nový bezdrátový mikrofon (který ho trochu zlobil), ale třeba i síťku na motýly a na nové písně.