Do čtvrtice všeho zlého… aneb čím hůř, tím lépe

V blízkosti odsvěceného kostela archanděla Michaela kdosi brutálně likviduje turisty a Timotej (tuzemský šéfupír) v duchu hesla „Kdo si hraje, nezlobí“ deleguje Tinu na vyšetření těchto vražd dílem proto, aby ji rozptýlil a dílem proto, že mimořádná brutalita pachatele, ukazující na bytost vpravdě nelidskou, hrozí profláknutím „pražské noční scény“ – což by se nehodilo nikomu.

Hlouběji do podzemí…

Tina se nudí, nudí se doma, nudí ji sex s Kayem i přes všechny ty stříbrné „dudlíky“ v konečnících, nudí se v práci – žádnou totiž nemá, co ovšem má a čeho má víc, než by bylo zdrávo, je hlad. Hladový upír rovná se potíže.

Timo si tuto starou pravdu uvědomuje snad ze všech nejlépe a tak využije svých kontaktů … a peněz … a pošle Tinu vyšetřit vraždu několika turistů.

Pokračuje tak čtvrtý díl série dalším vyšetřováním, (po)odhalováním minulosti jednotlivých postav, exkurzí do mikrosvěta pražského homeless, malým návratem velkého Béra, nástupem několika vedlejších postav na scénu, ale hlavně brutální likvidací mnoha bezvýznamných vedlejších postav ze scény. To vše v pomyslném balení z černého sametu, převázané (ideálně stříbrným) ostnatým drátem od Petry Neomillnerové.

Krok – sun – krok…
Tak nám to nějak seriálovatí čím dál tím víc. Dyre tahá za provázky, Tina nemůže vystát nikoho, včetně mimořádně trpělivého Kaye, Bér leze z řiti do řiti, Timo ztrácí kontrolu a vůbec otázka vztahů dominuje původně akčně laděnému hororovému příběhu.

Asi je třeba, aby se nějak určité věci v příběhu vysvětlily, autorka však nestaví (na rozdíl od předchozích dílů) proti hlavním postavám nové, rafinovanější a nebezpečnější protivníky, staví je vzájemně proti sobě ve stále komplikovanějších a propletenějších vztahových zápletkách…

… a tak krok-sun-krok pokračuje sága Tiny Salo někam kupředu. Z původního tanga se pomaličku stává ploužák, při němž do sebe vrážejí opilí maturanti v pomačkaných šatech na plese pět minut po dvanácté. Akce ubývá, mrtvol nikoli – takže se díky stále vysoké úrovni vypravěčského umění Petry Neomillnerové daří držet status quo (zuby nehty) a i přes výše zmiňovaná fakta neztrácí na čtivosti a v rámci „upír-hororu“ je to záležitost určitě nadprůměrná.

Závěrem?
Od Petry Neomillnerové se dá jen těžko čekat příběh s happyendem a nakašírovanými postavami ve sluncem zalité romantické krajině (i přes změnu vydavatele). V textech PN slunce v podstatě nesvítí a když, tak buď aby nemilosrdně pražilo na hlavy opilých turistů bloumajících špinavými ulicemi našeho hlavního města (jak už jsem kdesi uvedl), popřípadě, aby zbavilo (ne)života někoho z nemrtvých.

Kdo má v oblibě tento syrový styl vyprávění a četl třeba některý z předchozích dílů, jistě spolehlivě zavětří a Smrt u archanděla mu bude dělat na několik hodin temně mrazivou společnost. Pochopitelně Smrtí u archanděla to nekončí a avizovaný pátý díl slibuje několik horkých novinek, takže je na co se těšit.

Petra Neomillnerová – Tina Salo, Smrt u archanděla, obálka – Koutmedia, vydalo nakladatelství BROKILON 2010, brož. 224 str., cena 228 Kč

Hodnocení 7,5 /10