Proč je původní Tron legenda, to není lehké pochopit. Není to nijak extra geniální film, triková část zastarala rychleji než děrné štítky... tak proč? Možná proto, že to byl první film, který se odehrává uvnitř počítače... s počítačovou animací? Možná proto, že je to klasický fantasy mýtus zasazený do digitálního světa? Gates suď, proč se k němu někdo po létech vrátil a nenatočil remake, ale spíše druhý díl.
Moderní retro
Což je na filmu to zajímavé. Tvůrci nenatočili cool matrixovský biják, ale s použitím moderních technologií natočili cyberpunk tak, jak se nosil v osmdesátých letech. S neonovými oblečky, humanizovanými programy, které se bouří proti uživateli, a se souboji v aréně. Většina toho, co ve filmu uvidíte, je variace na něco, co bylo už v prvním díle.... jen samozřejmě s mnohem lepší grafikou.
Je otázka, jestli lidi, kteří vyrostli na Matrixu, tahle naivní vize vnitřku jejich PC vezme. Zvlášť, když ve filmu skoro nic není vysvětleno, takže pokud jste neviděli originální Tron, máte smůlu (a pokud jste viděli, tak asi taky). I když to chvílemi vypadá, že se tvůrci snaží vytvořit novodobý mýtus, tak se na to rychle vykašlou a raději se honí na motorkách.
Začátky a konce
Samozřejmě to začíná v naší realitě, se zcela zaměnitelným hrdinou, jedním z těch, kterých vidíte v teenagerských seriálech tuny: trochu rozdrásaní životem, trochu rebelové, trochu dobrodruhové – zcela otravní. Unifikovaná postava zahraná unifikovaným hercem. Ale jelikož víme, že to hlavní má teprve přijít, nechám hrdinu rebelovat a hackovat a připravujeme se na přestup do počítačového světa.
A ten přijde a ve velkém stylu. Když na mě nový Tron hned na začátku vybalil to hlavní (čili souboj s disky a honičku na světelných motorkách) byl jsem ochotný se okamžitě rozvést, abych si mohl tenhle film vzít a mít s nim děti. Nádherná stylizace skla a neonu, dynamická hudba Daft Punk, dokonalé a přitom střízlivé vizuální orgie. Paráda. Jenže pak akce skončí a... nic.
Absolutní, vypulírované a pomocí saponátů vyčištěné nic.
Prázdnota uvnitř stroje
Jako by tvůrci už nebyli schopní přijít s něčím novým, něčím, čím by rozšířili mýtus Tronu. Hrdina jde tam a zase zpátky, absolvuje jednu rvačku, jeden vzdušný souboj (který je překvapivě nudnější variací souboje na motorkách) a pak jedno bezvýrazné finále.
Čím to je, že akční filmy čím dál častěji začínají efektní explozí a končí pohlavkem? Proč už neplatí „to nejlepší na konec“ ale spíš „to nejlepší na začátek a pak už je to jedno“? Padouch dává dohromady celou armádu, ale když jde do tuhého, nechá ji cvičit salutování a proti hrdinům se pustí sám. Navíc se, podobně jako v druhém Hellboyovi, ukáže, že klíč k jeho zničení měly postavy celou dobu v rukou, jen nebyly ochotné ho použít, takže na konci udělají něco, co klidně mohli udělat už na začátku.
Neonové ponožky
Je to škoda, protože na filmu je spousta skvělých věcí. Už jen to, že to není remake, ale přímé pokračování. Dalším kladem je zářivý retro styl, soundtrack, půvabná Olivia Wilde, samozřejmě Jeff Bridges (ve svém starém provedení)... a dokonce ani nevadí třetí rozměr, který u většiny filmů spíš otravuje.
Jenže co je to platné, když chybí příběh, originální nápady, nějaká chemie mezi postavami a cokoliv, co by tenhle snímek zvedlo nad průměr. Škoda, chtělo by to nějaký pěkný film pod stromeček. Tohle jsou jen ponožky. Lesklé, teplé, drahé... ale pořád jen ponožky.
TRON: LEGACY 3D, USA 2010, 126 min. Režie: Joseph Kosinski. Hrají: Garrett Hedlund, Jeff Bridges, Olivia Wilde.
Hodnocení: 6/10
Podívejte se na trailer:
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 16