Čáry máry, je tu Holomráz!

Být kouzelníkem - iluzionistou ve světě, kde nefungují kouzla, je jednoduché. Kouzelník ví, že jeho představení je podvod, diváci vědí, že je to všechno jen šalba, klam a trik, a stejně ten první předstírá že kouzlí, a ti ostatní, že mu to věří.

Ale neumět čarovat ve světě, kde magie a kouzla (relativně) běžně fungují, není nic moc, a když se navíc chcete kouzly živit, je to vysloveně o hubu.

Tady totiž obecenstvo věří, že opravdu čarujete, že dívka je v bedně skutečně probodána meči a vzápětí mizí jen proto, aby ji kouzelníkovy schopnosti do téže bedny navrátily živou a zdravou; že jste opravdu zkrotili Karmínového draka a dvakrát vyprášili kožich druhému nejmocnějšímu čarodějovi na kontinentu. Tudíž to, že se nic z toho nikdy nestalo, se publikum nesmí dozvědět. (A pokud možno ani ten druhý nejmocnější čaroděj.) Jenže život je svině...

Zabíjením vyAsfaltoval Holomráz

Studeným, nemilosrdně psychopatickým Zabíjením se Štěpán Kopřiva postaral o solidní entrée při svém nástupu na českou literární scénu, promyšleným a zábavným Asfaltem jej futroval a nahořklou, chmurnou parafrází klasických fantasy příběhů dokazuje, že má na mnohem víc, než být jedním z epigonů Jiřího Kulhánka.

Pokud jste o tom ještě u Asfaltu pochybovali, pak Holomráz všechny vaše pochyby zmrazí a poté roztříští stejně jako pověstné zrcadlo Sněhové královny, a vám se do srdce zasekne jen střípek, který vám nedovolí jméno Kopřiva zapomenout.

Reklama je magie
Knihu Holomráz tvoří vlastně tři propojené texty - dvě povídky a jedna novela. Vyprávějí o dětství, dospělosti a stáří takykouzelníka Wolricha, který dokáže doopravdy vyčarovat jen jediné - údiv a obdiv davu ke svým fíglům a špumprnáglím.

Sám však - jak se zpívalo kdysi v jedné písničce - za oponou skrývá boule na duši, za úsměvem a za poklonou nikdo o nich netuší.

Nicméně reklama je mocná čarodějka a když je prostřednictvím skutečných čarodějů (jinak suchých patronů, kteří mají přímo zakázáno užívat kouzla k sebepropagaci) nutno zachránit království před invazní armádou, je právě Wolrich najat na to, aby boji za svobodu dodal náležitý lesk a slávu.

Co ještě ví Pavlovský?
Zmíněná tři dílka mají vše, co na základě minulých zkušeností od Kopřivy (právem) očekáváme: zábavnost a přitom inteligenci, věrohodné postavy, které občas překvapí (ke Štěpánově cti nutno přičíst, že někdy i negativně), nemálo sprostých slov, která však v textu sedí jak moucha na hovně, humor, který neuráží hrdiny ani čtenáře, a v neposlední řadě také zvláštní, nahořklý děj.

Jiří Pavlovský v doslovu píše, že vlastně jde o příběh jednoho promarněného života. No, možná o tom ví něco, co já ne, ale rozhodně s ním nesouhlasím. Wolrich dost dlouho přežil, vojebal, co se dalo, nikdo nevyjebal s ním (no dobře, jednou ano, ale to byl ještě kluk), nashromáždil nějaký ten majetek a teď zachrání svou zemi. Nebo zemře. Nebo - protože už není nejmladší - obojí.

Každopádně to není špatná kariéra a už vůbec ne kniha. Kniha je to naopak velmi dobrá. A to včetně vtipné bonusové povídky o tom, s kým se vlastně spikli mimozemšťané, aby ovládli svět.

Štěpán Kopřiva: Holomráz. Obálka: David Hanzl. Vydala CREW, Praha 2010. 284 str. 219 Kč.