Top 10: Filmy roku 2007 – 1. díl

10. místo

Jiří Pavlovský:

Transformers. Obří roboti – musím snad ještě něco dodávat? A navíc jsou to obří roboti, kteří se dokážou měnit v auta a stíhačky! Jasně, děj má asi takový smysl jako strkání nůžek do zásuvky, ale komu to vadí, když tam jsou obří roboti!

Štěpán Kopřiva:

Rocky Balboa. Kandidát na trapas roku se změnil v jednoznačný triumf - a důstojné rozloučení. Stallone hraje s otevřenými kartami a paralely s jeho vlastní kariérou dodávají filmu tesknou příchuť: jasně, Rocky je starej - ale že by byl na odpis? Ani náhodou. Rozviňte slavobránu pro Johna Ramba.

9. místo

Jiří Pavlovský:

Dokonalý trik. Film vám hned na začátku řekne, jak s vámi vyběhne – a pak to přesně tak udělá a stejně vás dostane. Nelítostný souboj dvou kouzelníků, do kterého zasáhne i věda a David Bowie coby Tesla (vynálezce, ne ta stará česká televize). K tomuhle filmu se dá říct jediné: Abrakadabra.

Štěpán Kopřiva:

300: Bitva u Thermopyl. Vyšlechtěně stylizovaná megaholomajzna, kde historie kníká v pozadí, převálcována burácivým komiksovým testosteronem Franka Millera. Samozřejmě, že gradace mohla být lepší a osudovost působivější - ale tváří v tvář radostně berserkrovskému násilí hnidopišské námitky tají jako sebevražedný sněhulák
v solárku.

8. místo

Jiří Pavlovský:

Černá kniha. Po Muži beze stínu a Showgirls jsme ho už považovali za odepsaného, jenže holandský tvrďák Paul Verhoeven se vrátil do svého rodiště, posvačil pár tulipánů a hroudu sýra a vybalil na nás válečný příběh, který se jen tak nevidí. V hitchockovském stylu rozjel drsný thriller, ve kterém jsou odbojáři možná ještě větší svině než nacisté... a nejkladnějším hrdinou je právě jeden z nácků.

Štěpán Kopřiva:

Smrtonosná past 4.0. Další nečekaně našláplý comeback, který navíc zajímavě mixuje úctu k předchozím dílům s oprskle módní nařvaností. To, co chybí na dějové inteligenci, je vynahrazeno robustně valivým tempem, Kevinem Smithem a stíhačkou.

7. místo

Jiří Pavlovský:

Sunshine. Vesmír už dlouho nebyl tak děsivé místo – místo, ve kterém se vám každá chyba vrátí a kopne vás do zadku. Danny Boyle dokázal, že není vyčichlý jako voňavý stromeček pověšený v průvanu a že ještě dokáže natočit parádní sci-fi. Scénář navíc kličkuje mezi obvyklými vesmírnými klišé, takže nečekejte žádné zlé emzáky či prohnilé nadnárodní korporace. Jenom zákeřný vesmír a smrtící slunce.

Štěpán Kopřiva:

Grindhouse: Planeta Teror. Místo aby se po Quentinově vzoru pokusil stvořit sofistikovaně osobní verzi exploatačního fláku, vrhl se Rodriguez do béčkového pekla jako Helena Růžičková do zásvětní cukrárny. Zombie na každém kroku, nátlakově vytlemená brutalita, žánrová klišé nadšeně vyskakující zpoza rohů a samopalová protéza v akci. Něco pro
filmové estéty.

Pokračování příště