X-Men – mutantní prvňáci předvedli, co umí

Komiksové série X-Men patří v portfoliu Marvelu k těm nejúspěšnějším a to zejména kvůli univerzálnosti témat, která se netočí pouze kolem hrdinů a jejich boje se záporáky, ale hlavně zkoumají úděl lidí (tzv. mutantů), kteří se narodili vzhledem a schopnostmi odlišní od ostatních a jejich snahu se se svou odlišností vyrovnat. Není tedy divu, že se komiks před jedenácti lety dočkal filmové adaptace, která v rukou Briana Singera a slavných hereckých jmen definovala, jakým směrem se mají moderní komiksové filmy ubírat.

Po trilogii X-Men, která nám svět mutantů popisovala víceméně prostřednictvím postavy Wolverina (Hugh Jackman), a samostatném prequelu zaměřeném již čistě na tohoto hrdinu tvůrci usoudili, že nastal čas dát kovovým drápům na nějakou dobu pokoj a rozhodli se nám ukázat příběh o původu dvou charizmatických vůdců mutantů – Profesora X a Magneta. Režie tohoto pokračování, které má být zároveň i jakýmsi rebootem celé série, se ujal Matthew Vaughn (Hvězdný prach, Kick-Ass).

Hlavní část příběhu spadá do roku 1962, kdy se spolu poprvé setkávají Charles Xavier (James McAvoy) a Erik Lensherr (Michael Fassbender) se společným cílem zastavit vědce-mutanta Sebastiana Shawa (Kevin Bacon), jehož cílem je vyhladit druh homo sapiens sapiens a nastolit vládu homo sapiens superior (tzn. mutantů). Vedeni každý jinými pohnutkami, dávají Charles a Erik dohromady tým nadaných adolescentů, kteří se mají postavit Shawovu Hellfire Clubu a zabránit třetí světové válce, která díky zlosynovi mezi supervelmocemi hrozí propuknout.

Jakkoli se tento film tváří jako začátek zcela nové série, kterou si užijete i tehdy, pokud jste o týmu X-Men nikdy neslyšeli, není tomu tak a snímek s podtitulem První třída předpokládá alespoň elementární znalost marvelovských reálií. Tatam je lehkost a přístupnost, která tolik slušela prvnímu dílu a film tak více připomíná prequelové epizody Star Wars, kdy je pro plné pochopení děje výhodné vědět, co se stane později.

To však pro znalce komiksového universa (ke kterým se také neskromně budu počítat) nehraje žádnou roli a budou si naplno užívat všechny narážky a skryté vtípky určené speciálně pro ně. Bohužel zde však došlo i k několika chronologickým přešlapům, které jsou v ostrém rozporu s předchozí x-menovskou tetralogií (o komiksové předloze ani nemluvím, protože ta u X-Menů vždy sloužila pouze rámcově). Možná mi to od tvůrců připadá jako jistá forma alibismu, když počin označí jako (před)pokračování a zároveň reboot, čímž se v podstatě mohou zcela libovolně rozhodnout, co z předešlé kontinuity dodržet a co změnit.

Tímto veskrze „geekovským“ povzdechem však výčet nedostatků tohoto výborného filmu končí a nyní už přijdou pouze samá pozitiva. Tím prvním je bezesporu výborný scénář a hned v závěsu následují herecké výkony. V souvislosti se scénářem musím vyzdvihnout geniální tah obtočit příběh okolo skutečných historických událostí známých jako tzv. karibská krize, kdy došlo na Kubě k rozmístění sovětských jaderných raket a následné americké blokádě ostrova.

Navzdory vážným tématům si film zachovává jistou formu nadhledu a obsahuje překvapivě mnoho vtipných momentů, při kterých se opravdu budete smát nahlas, a také docela hojnou zásobu scén, jež snímek posouvají až na samotnou hranici ratingu PG-13. Zcela subjektivně jsem byl malinko zklamán z absence dodatkové scény po závěrečných titulcích, na které jsme si zvykli v předchozích dvou filmech.

X-Men: První třída zaujímá také hereckými výkony, které způsobují, že z plátna ani na chvíli nespustíme oči a sledujeme děj se zatajeným dechem až do konce. To při této téměř dvě a čtvrt hodinové stopáži není nic zanedbatelného. Film táhnou zejména výkony Jamese McAvoye (Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, Pokání) a Michaela Fassbendera (300: Bitva u Thermopyl, Hanebný pancharti), kteří se svými výkony snažili navázat (podle všeho zcela z vlastní iniciativy) na charizmatické ztvárnění Profesora X a Magneta Patrickem Stewartem a Ianem McKellenem.

Z ostatních dostává větší pozornost zejména Kevin Bacon (Spáči, Tajemná řeka), který si svou roli hlavního záporáka vysloveně užívá. Dále stojí za pozornost Rose Byrne (Sunshine, Proroctví) jako agentka Moira MacTaggert, Nicholas Hoult (Single Man, Souboj Titánů) coby Hank „Beast“ McCoy, Jennifer Lawrence v roli Mystique a January Jones (Piráti na vlnách, Neznámý) jako absolutní komiksová kráska Emma Frost. Zbytek obsazení tu je spíše v úloze křoví, nicméně jako křoví udržované a kultivované.

Pokud se týče audiovizuální stránky, nelze jejímu technickému aspektu vytknout téměř nic a triky jsou na hony vzdálené od někdejších neumělých, digitálním zpracováním křičících záběrů z minulých dílů. Výprava, která si vzhledem k době, v níž se příběh odehrává, logicky žádá retro-styl ve stylu šedesátých let, je na tom rozhodně lépe, než X-Men Origins: Wolverine. Tomu sedmdesátá léta občas trochu ujížděla do přítomnosti. Čas od času jsem se sice neubránil pocitu, že to či ono prostě v době karibské krize nemohlo existovat, ale obecně nejde o nic až tak infarktového.

Hudba pod taktovkou Henryho Jackmana (Kick-Ass, Gulliverovy cesty) je patřičně atmosférická, rozmáchlá a k filmu se výborně hodí. Přesto jsem byl poněkud překvapen, když jsem v kolonce skladatele hudby nespatřil Hanse Zimmera, jehož styl „burácivých, depresivních tónů, jenž z vás po dvou hodinách poslechu vytřese duši“ tento soundtrack velice připomíná.

V konečném zhodnocení jde o velice zdařilý komiksový film, kterému dle mého názoru škodí pouze chronologické rozpory s předchozí tetralogií X-Men, které však, zvláště pokud nemáte předchozí filmy v až tak živé paměti, nehrají v celkovém požitku z filmu velkou roli. Pokud tedy máte chuť na retro-stylem říznutou akci s chytrým scénářem, zamiřte hned do nejbližšího kina, protože tenhle film opravdu stojí za zhlédnutí.

X-Men: First Class, USA 2011, 132 minut. Režie: Matthew Vaughn. Hrají: James McAvoy, Michael Fassbender, Jennifer Lawrence, Kevin Bacon.
Hodnocení: 8/10