Holmes a Watson v křížové palbě

Jsou tomu už dva roky, co nás v kinech příjemně překvapil neotřele zpracovaný příběh o zdaleka nejslavnějším detektivovi vůbec. Režisér Guy Ritchie (Sbal prachy a vypadni!, RocknRolla) dokázal svého Sherlocka Holmese zbavit mnohaletých nánosů klišé, kterými detektiva ověnčili nejrůznější tvůrci a které se nezakládaly na pojetí, jež nám ve svých dílech odkázal spisovatel sir Arthur Conan Doyle (1859–1930). Navíc přihodil několik vlastních nápadů, které měly napomoci zejména zvýšené divácké atraktivitě. Holmesovští puristé mu však podobné zásahy nikdy neodpustili a troufám si říci, že po druhém díle s podtitulem Hra stínů, asi už nikdy neodpustí.

Píše se rok 1891. Je tomu již téměř rok, co Sherlock Holmes (Robert Downey Jr.) a Dr. John Watson (Jude Law) překazili ďábelský plán lorda Blackwooda a zjistili, že celý incident byl jen nesmírně složitou intrikou profesora Jamese Moriartyho (Jared Harris), Holmesova největšího protivníka, který se mu vyrovná v genialitě. Kteréhosi dne je rakouský korunní princ nalezen mrtvý a podle důkazů, jak je interpretuje inspektor Lestrade (Eddie Marsan), to vypadá na sebevraždu. Ale Holmes usuzuje, že princ se stal obětí vraždy, která je navíc pouze kouskem větší a daleko a zlověstnější záhady, kterou zkonstruoval profesor Moriarty.

Při Watsonově rozlučce se svobodou, na které se k nim připojí Sherlockův bratr Mycroft Holmes (Stephen Fry), se Holmes seznámí se Simzou Heron (Noomi Rapace), cikánskou kartářkou, která vidí víc, než prozrazuje a navíc je do složitého případu také zapletena. Trojice sleduje Moriartyho do Evropy, ale prohnaný zloduch je stále o krok napřed a snaží se naplnit svůj ďábelský plán, který, pokud vyjde, změní celé dějiny.

Pokud z výše naznačeného děje filmu máte pocit, že je to celé nějaké překombinované, máte úplnou pravdu. Scénář filmu je opravdu nebývale komplikovaný a spletitý až do té míry, že je vám po čase vlastně úplně jedno, proč se to, či ono na plátně děje, ale hlavně, že se to děje. Tatam je kompaktnost prvního dílu, který nám sice naservíroval množství otazníků, ale pak je také všechny zodpověděl a vysvětlil, jak se na holmesovské příběhy sluší.

Nejvíce si patrně při sledování filmu všimnete o sto procent větší akčnosti a také poněkud změněné struktury vyprávění. Ačkoli jsem v popisu děje zmínil slova „záhada“ a „případ“, uznávám, že pro Hru stínů nejsou až tak relevantní, neboť se nejedná o klasické vyšetřování případu spojené se záhadou, která je na konci s velkou slávou vyřešena, ale spíše o tah a protitah dvou geniálních protivníků. Holmesovy úvahy se kromě chytrých bojových chvatů a hmatů více zaobírají tím, jak Moriartyho zastavit.

Proti minulému dílu, kdy akci obstarávaly především pěstní souboje, kombinované se skoky, pády a elektrickými šoky, v druhém dílu dominují zejména střelné zbraně nejrůznější ráže a kadence palby. Díky doslova explozivní akci mi místy dokonce přestalo připadat, že se dívám na Sherlocka Holmese a ne na nějaký novodobý „akčňák“, což zcela určitě není dobře. Se zbraněmi souvisí i značné množství předmětů nebo reálií, které se v hned několikrát zmíněném roce 1891 prostě ještě objevit nemohly. Přitom bohatě stačilo nechat film bez otevřeně vyřčeného data a všichni by byli spokojeni.

Pokud se týče inspirace scénáristů, tak oproti předešlému dílu, kdy šlo o stoprocentně originální děj (samozřejmě s využitím vybraných Doyleových reálií), jsou zde vysledovatelné určité náznaky paralel s povídkou Poslední případ. V tomto díle se Holmes s Moriartym také poprvé osobně setkává, přítomný je i Mycroft Holmes, mezi lokace rovněž patří Švýcarsko a vyústění finálního souboje je kapitolou samou pro sebe.

Film je také podle slov tvůrců uzpůsoben tak, aby k jeho sledování nebyla zapotřebí znalost prvního dílu. To je potřeba mít na paměti, zvláště pro toho, kdo si (podobně jako já) před premiérou předchozí snímek osvěžil a s napětím čekal, jak se bude vyvíjet situace ohledně jistého vynálezu. Jen pro informaci: nijak. Tvůrci prostě začali s čistým štítem. To je sice jejich svaté právo, ale pak ovšem film naprosto selhává při úvodní prezentaci postav, o nichž přece nemáme nic vědět, a přesto s nimi scénáristé pracují jako se starými známými.

Po tomto přívalu kritiky by se mohlo zdát, že se snímek nepovedl a že jde o slátaninu. To by však bylo poněkud nespravedlivé, protože zatím jsem se nezmínil o tom, v čem druhý díl Sherlocka naopak vyniká. Jednou z těchto věcí je zejména humor a chemie mezi postavami, která prostě funguje. Ještě dlouho mi v paměti budou znít některé hlášky a vtipné situace. Také scény Holmesova „zpomaleného předvídání“ příštích kroků nepřátel a následné uvádění řešení do praxe jsou velice efektní a velice chytře provedené.

Zmíním-li fungující chemii mezi postavami, myslím především Roberta Downeyho Jr. (Chaplin, Iron Man) a Juda Lawa (Gattaca, Návrat do Cold Mountain), kdy nápad dát je dohromady byl tehdy od šéfa castingu záchvěvem čiré geniality. Kromě toho, že jsou oba výborní herci, se do svých úloh báječně hodí i v tomto filmu. Třetím do party je Noomi Rapace (trilogie Milénium), která plní spíše úlohu danou nástrojem zápletky, než aby byla opravdu důležitá, ale určitě je ve své roli zajímavá a neokoukaná a zdatně nahrazuje úlohu Rachel McAdams, která se zde pouze mihne.

Profesor Moriarty v podání takřka neznámého Jareda Harrise (Ať žijí Beatles, Igby) je správně neokoukaný, aby působil nevyzpytatelně, ale na pravděpodobně vůbec prvního superpadoucha vypadá až příliš civilně a málo nebezpečně. To je však zřejmě úmyslný tah tvůrců, aby se nezvrtnul v prvoplánového zloducha, jakým byl lord Blackwood v podání Marka Stronga v prvním díle. Dalším pánem na holení je veterán britských seriálů Stephen Fry (a také V jako Vendeta, Gosford Park) v roli Sherlockova bratra Mycrofta, který se také stará zejména o vtipnost příběhu.

Celkové vyznění snímku je i přes řadu dějových kotrmelců a tuny střelného prachu, který se na nás z plátna valí, velice dobré až do té míry, že jsem mu ty drobné nedostatky, dané spíše přehnaným očekáváním, schopen odpustit. Netvrdím, že jde o film pro každého (v žádném případě není pro „holmesology“) a pro tvůrce to znamená obrovský zdvižený ukazovák pro další díl, ale přesto se v novoroční depresi z návratu do práce jedná o vítané rozptýlení a už se těším, až si jej znovu zhlédnu na DVD či BD.

Sherlock Holmes: A Game of Shadows, USA 2011, 129 minut. Režie: Guy Ritchie. Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Noomi Rapace, Jared Harris, Stephen Fry, Paul Anderson, Rachel McAdams, Kelly Reilly, Geraldine James, Eddie Marsan.

Hodnocení: 7/10