MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Markýz de Sade (celým jménem Donatien Alphonse Francois) patřil k francouzské šlechtě. Dalo by se o něm říci, že byl anarchista, proutník a sexuální deviant, na druhou stranu ale také filozof. Jedni markýze de Sade odsuzují, druzí ho milují. Mnoho informací o této zajímavé osobnosti máme z policejních složek, jejichž obsah se rovná románu. Svými názory i činy bořil společenské předsudky. Byl to člověk arogantní a drzí, avšak velmi inteligentní a charismatický. Protože také nebyl žádný šereda, nejedna žena mu podlehla a nejedna toho následně litovala. Na perverzní sexuální hrátky markýze de Sade nemá ale každý žaludek. Ne náhodou je od šlechticova jména odvozeno slovo sadismus.

Prvním trestným činem a prvním záznamem v policejních spisech zvrhlého šlechtice je násilí páchané na prostitutce. Markýz de Sade zkrátka nebyl spokojen pouze se sexem, chtěl od lehké děvy za peníze něco víc. Ta hned litovala toho, že zprvu s trošku tvrdšími erotickými hrátkami souhlasila. Než se totiž stačila vzpamatovat, přivázal ji de Sade ke sloupku v pokoji a mlátil ji do zad bičem tak dlouho, dokud neviděl krev. Marné byly prosby prostitutky, aby násilí nechal. Zvrhlík chtěl od ženy to, co si zaplatil.

V tehdejší Paříži byly podobné sexuální hrátky na denním pořádku. Bylo běžné, že prostitutky ve vykřičených domech splnily svým zákazníkům za větší finanční obnos každé přání. I přesto byl v tomto ohledu de Sade v Paříži výjimkou. Jeho oblíbené sexuální praktiky byly perverzní a nechutné i na tehdejší „zkaženou“ společnost.

Z policejních spisů víme o několika ženách, které musely snášet jeho kruté týrání. Stačí jmenovat jeden případ za všechny. Jednu ze svých obětí přivázal markýz k posteli tak, že měla roztažené ruce a nohy. Spoutanou ženu pak de Sade mlátil proutkem až do krve. Do krvavých ran pak zvrhlý šlechtic s úsměvem na rtech lil rozpálený vosk. Vystrašená žena poté musela strávit noc v malé temné místnosti, která vypadala jako pohřební krypta. Tam ji de Sade zavřel, aby mohl další den ve svých zvrhlých choutkách pokračovat. Ženě se však naštěstí podařilo utéci.

Kromě již osvědčených zvrhlých sexuálních praktik zkoušel markýz de Sade rád něco nového. Když neměl zrovna chuť ženě ubližovat, nechával se sám bičovat. Velmi rád měl také velké sexuální orgie. Nejedna z nich však dopadla špatně. Jednou například de Sade odešel v nevěstinci na pokoj hned s několika prostitutkami. Donutil je vypít směs se španělskými muškami k obohacení sexuálních hrátek. Markýzova směs však obsahovala také toxické složky, konkrétně arzen a kantaridin. Dvě ženy proto málem sexuální orgie nepřežily.

O zvrhlém markýzově životě by mohly mluvit zdi jeho zámečku Lacoste na jihovýchodě Francie. V některých pokojích zámku najdeme fresky, jejichž hlavním motivem je klystýr. Budova pamatuje celou řadu sexuálních orgií a také mnoho žen, ať už mladé nevinné herečky, zkušené prostitutky či odporné stařeny. Kromě zvrhlých sexuálních orgií se ženami i muži byl zámeček Lacoste sídlem sodomie, tedy zoofilie. Velkou markýzovou vášní bylo sebeuspokojování při pohledu na pohlavní styk ženy se zvířetem. Tyto i jiné zvrhlosti popisuje ve své knize 120 dnů Sodomy. Jestli na to máte žaludek, přečtěte si ji.

Markýzi de Sade však musíme připsat jedno velké plus – právě díky němu zná dnes celý svět orální sex. Perverzní sexuální choutky stojí za markýzovým pobytem ve vězení i v blázinci. Zde také napsal své deníky a knihy, ve kterých popisuje zvrhlé sexuální praktiky i velmi brutální orgie. Nechává zcela pracovat svou perverzní fantazii, staví se proti tehdejší morálce, povrchní přetvářce i Bohu. O více než sto let později se proto stane uznávaným filozofem. Mnozí ho také považují za předchůdce psychologa Sigmunda Freuda (1856–1939). Vše, co ve vězení i blázinci de Sade napsal, se však nedochovalo. Velkou část jeho prací zničil jeho vlastní syn po markýzově smrti.