Tajemství svatební noci

Svatební noc nebyla vždy pouze o intimnostech ženicha a nevěsty. V minulosti se před svatební nocí konal jeden rituál, který se nazýval čepení. Zhruba hodinu před půlnocí se kolem nevěsty sešly ženy, které jí odstřihly cop, nebo ho stočily pod čepec. Tento akt symbolizoval, že se ze svobodné dívky stala vdaná žena. Do dnešní doby se nám na tento zvyk dochovala památka v podobě slovního spojení „pod čepcem“.

Svého času nesměli být novomanželé během svatební noci nazí. Bylo nepřípustné, aby ženich a nevěsta navzájem viděli svá nahá těla, a proto se po svatbě oblékali do zvláštních svatebních košil. Ty byly upravené, aby mohlo dojít k pohlavnímu styku, aniž by jeden druhého spatřil nahého.

V minulosti dbali hlavně východní Slované na to, aby nevěsta byla panna. Před svatební nocí proto v ložnici novomanželů proběhla důkladná kontrola. Tou byly pověřeny tzv. družice. Tyto ženy prohledávaly ložnici a zvláště okolí postele. Proč? Nevěsta tam totiž mohla mít ukrytou lahvičku s holubičí krví, jejíž obsah by nenápadně vylila na postel, aby si zachránila svou čest a pověst.

Nevěsta také musela jistým způsobem dokazovat, že během svatební noci přišla o panenství. Na důkaz musela na viditelném místě pověsit noční košili a prostěradlo, aby se mohli o její ztrátě panenství všichni přesvědčit. Postupem času stačilo, když kontrolu provedla matka nevěsty, když ráno stlala postele.

Svatební noc byla v minulosti jenom zřídka něčím krásným. Naopak, často se jednalo o velmi stresující okamžik. Zvykem bylo, aby manželský pár zažíval o svatební noci sex úplně poprvé. Není tedy divu, že byla dvojice poněkud nervózní. Před ložnicí pak ještě mnohdy čekali svatebčané. To proto, aby náhodou o něco zajímavého nepřišli. Někdy údajně chodili netrpělivě klepat na dveře. Není divu, že o svatební noci mnohdy ani na pohlavní styk nedošlo. Stres zkrátka udělá své…

A co tedy následovalo, když ženich nebyl schopný se aktivně svatební noci zúčastnit? Většinou k aktu došlo druhý den, když už ženich a nevěsta nebyli tolik nervózní. Ovšem třeba východní Slované tuto možnost nepřipouštěli. Místo ženicha v tomto případě o svatební noci zaujal starší družba, což byl zpravidla bratr ženicha. V Bulharsku se zase deflorace nevěsty ujala zkušená starší žena, pokud to nemohl z nějakého důvodu udělat sám ženich.

Pokud proběhla svatební noc podle plánu, tedy že ji spolu úspěšně absolvovali ženich a nevěsta, musel o tom ženich podat zprávu. A to hlukem. Muž třeba vystřelil z pušky, anebo něco rozbil. Všichni v okolí tak věděli, jak svatební noc proběhla.

Jeden pěkný zvyk spojený se svatební nocí pochází z Francie. Zde bylo běžné, že ženich druhý den ráno svou ženu něčím hezkým obdaroval. Novomanželka od svého muže dostala tzv. jitřní dar. Často jím byl šperk nebo něco hezkého na sebe. Někde takovým darem muži obdarovávali svou ženu nejen po svatební noci, ale také vždy v den výročí svatby. Tento zvyk někde muži dodržují dodnes.