Prodej panenství – nový fenomén v západní kultuře?

Posledním případem byla před pár dny „zbožná Jasmína z Paříže“, která „z finančních důvodů“ prodala své panenství za 29 milionů korun staršímu bankéři z Wall Streetu, do kterého se po první noci zamilovala a hodlá s ním randit i nadále, i když „je ještě moc brzy mluvit o lásce“. Tolik alespoň agenturní informace.

Škoda, že agentury, které tuto „úžasnou novinu celoevropského významu“ rozeslaly do všech koutů planety, nepřidaly pár podrobností: ke které církvi tato dívka patří, co na celou akci říkají její rodiče a ostatní příbuzní, co říká její „pan farář“ (nebo jiný „duchovní“, který slečnu nábožensky vychoval a nadále vede), co říkají její kamarádky atd.

Celá zpráva působí spíše jako „reklama tohoto činu“ pro dívky, které ještě panenství mají.

Ovšem ještě zajímavější je, že média nepřinášejí žádné adekvátní reakce. Dalo by se očekávat, že zareaguje někdo alespoň „středně významný“ z okolí Papežského stolce anebo alespoň z okolí francouzského arcibiskupa. Nic. Mohly by se možná ozvat i evangelické církve. Také nic. Buď nereagovaly, anebo média tuto reakci ignorovaly.

Dále by člověk, který chodí do práce, vychovává děti a platí daně, očekával, že věc začnou alespoň řešit orgány činné v trestním řízení. Ze strany zprostředkovatelské agentury se totiž jedná zjevně o kuplířství. Zadruhé, bylo by jistě velmi zajímavé podívat se na daňové přiznání této agentury. Pikantní musí být například vydaná faktura, kde na místě odběratele figuruje daný bankéř z Wall Streetu a jakožto předmět plnění je „zprostředkování prodeje panenství slečny Jasmíny XXX“. Také DUZP, tedy datum uskutečnění zdanitelného plnění, by mělo být v pořádku. Měla by být uvedena přesně ona noc, kdy děvče o panenství přišlo. Všichni se pravděpodobně shodneme, že kopie této faktury by měla viset na čestném místě na nástěnce v kanceláři příslušné referentky příslušného finančního úřadu a stát by měl pečlivě pohlídat odvedení daně z uvedené finanční transakce. Alespoň tak by si to asi představoval živnostník, kterého se pracovník finančního úřadu ptá, proč má v nákladech k nějaké zakázce za tři tisíce korun celou pětimetrovou trubku, když opravoval pouze prasklé třímetrové vodovodní potrubí. A vysvětluje, že tam měl dát jen 60% trubky a že mu vyhodí z nákladů 150 Kč a dodaní 23 Kč plus pokuta za špatně vedené účetnictví plus úrok z prodlení, tedy 880 Kč.

Peníze hýbaly světem, hýbou světem a vždy budou hýbat světem. Ale na co vzpomíná stará babička? Na to, jak se poprvé zamilovala. Jak na svého vyvoleného čekala, usilovala o něj, trápila se, když jí nebyl nablízku. Na první úsměv a první dotek, který spaloval jako oheň. Na první milování, které přišlo po měsíci toužení. Na nevýslovný pocit opojného štěstí, který vyvěral z nekonečné lásky a fyzického milování současně. Na první plány na společný život.

Svátost manželství si udělují manželé navzájem, jeden druhému. Přítomný kněz je jen „nedůležitý“ svědek této události, která je výlučně soukromým vyznáním muže a ženy, kteří se rozhodli udělit si navzájem svátost manželství. Tato svátost vyjadřuje nejvyšší možnou lásku a oddanost muže a ženy. Takto je to v křesťanství popsáno údajně od samého Ježíše Krista, který tento hluboký a niterný slib muže a ženy ustanovil svátostí. Když se takoví lidé vyznávající stejné hodnoty najdou a rozhodnou se tímto způsobem spolu žít, je to pro ně štěstí na celý život. Štěstí, které nenahradí žádný balík peněz. Protože peníze tady budou, i když my zde (zpravidla už za pár desetiletí) nebudeme.

Co o tom může vědět mladá kurtizána Jasmína a starší bankéř z Wall Street? Nemůžou o tom vědět nic. Kdyby o tom něco věděli, ani jeden, ani druhý by nejednali tak jako jednali.

A co o tom můžou vědět úředníci od Policie a z Finančního úřadu? Také nic. Protože jinak by chránili zdravý způsob života nás všech – alespoň pomocí nástrojů, které mají k dispozici.