MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Ještě překvapivější než samotné udání "poskvrněné" manželky však bylo rozhodnutí soudu v Lille, které dalo muži za pravdu. Údajně se totiž stal obětí podvodu, manželský svazek prý nemůže být založen na lži.

Žena se ke svému předmanželskému slibu o panenství doznala a s anulováním manželství souhlasila. Oba novomanželé byli muslimského vyznání, kde panenství před svatbou patří k "základním kvalitám" ženy.

Hloupý důvod, psal tisk

Ve Francii je zhruba pět miliónů muslimů, jejich začleňování do společnosti je dlouhodobě obtížně řešitelný problém, kterým se aktivně zabýval i francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Zdá se, že muslimská kultura ve Francii začala ovlivňovat už i rozhodování soudní moci.

Rozhodnutí vyvolalo vlnu nevole nejen francouzské veřejnosti, ale zabývali se jím i vládní činitelé a tisk. Pobouření neskrýval například deník Libération, který považuje anulování svazku z podobných důvodů za zpátečnictví a ponížení žen.

Regionální deník La République du Centre jde ve svém prohlášení ještě dál: "Nebýt panna je (jako důvod zrušení sňatku) asi stejné jako být dementní, pedofilní či bigamista."

Státní tajemnice Valérie Létardová, která se mimo jiné zabývá ženskými právy, jen nevěřícně kroutila hlavou: "Myslela jsem, že šlo o rozsudek vynesený v Kandaháru." Všeobecné reakce se opírají o zpochybňování rovnosti žen a mužů a hovoří o obavách z právního precedentu.

Francouzská veřejnost, politici, tisk i organizace na obranu práv žen a lidských práv vůbec, se snaží o podání odvolání proti rozsudku soudu, ale o to by zřejmě musela zažádat sama žena "provinilá" ze ztráty panenství před sňatkem, a to se zdá být, vzhledem k jejímu předešlému souhlasu s anulováním svazku, nepravděpodobné.

V českém prostředí by taková anulace manželství zřejmě neprošla. V zákonu o rodině se praví, že „manželství je neplatné tehdy, když prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky či omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství“.

Někteří právníci soudí, že by mohly být použity i citace z občanského zákoníku, kde stojí, že právní úkon, jímž uzavření manželství bezpochyby je, „je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět“.

Může se tedy zdát, že lze dojít k dvojímu výkladu anulace manželství. Avšak výklad zákona o rodině je užší a míří více na cíl než obecné podmínky neplatnosti právního úkonu podle občanského zákoníku.

Navíc pokud by se podobný případ udál v České republice, postupovalo by se nejspíše také podle tuzemských zvyklostí. A ty nezakládají požadavek „neposkvrněnosti“. Jakkoliv by se to mohlo zdát příslušníkům dané menšiny, která si na takovém požadavku zakládá, diskriminační, rozhodli se uzavřít sňatek v rámci daného českého práva.

Co si o podobné problematice myslíte? Jak důležité je panenství a panictví dnes? Co byste si mysleli o anulaci manželství, tak jako se to stalo ve Francii?