MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Argumentem odpůrců je, že taková výchova může dětem uškodit. Co je na tom pravdy? Příliš ne, odborníci se domnívají, že to neplatí.

„Žádný poznatek nás neopravňuje k domněnce, že snad homosexuální dvojice mohou děti nějak výchovně poškodit. Homosexuální orientace není ani psychická nákaza, ani naučený zlozvyk,“ řekl Magazínu sexuolog Jaroslav Zvěřina.

Přiznává ale, že v Česku existuje silná menšina, zhruba pětina populace, která vnímá homosexualitu velmi negativně. „Považují to za nemoc, dokonce zločin,“ uvedl.

V minulosti byla ale provedena řada výzkumů, které sledovaly vliv homosexuálních párů na děti. Závěry jedné americké studie by řadu odpůrců homosexuality jako takové asi překvapily. „Mezi dětmi, které vyrůstaly u stejnopohlavních dvojic, bylo nakonec méně lidí s homosexuální orientací, než je v obecné populaci,“ poznamenal Zvěřina.

Odpůrci výchovy dětí v homosexuálních rodinách argumentují, že takový pár nemůže nahradit dvojici heterosexuální.

„V době, kdy se v Česku rodí třetina dětí mimo manželství, přibývá svobodných matek a je zde téměř 50% rozvodovost, je polarizace mezi homosexuální a heterosexuální rodinou uměle vytvořená,“ konstatovala pro Magazín Anna Garčicová ze občanského hnutí Stejná rodina, které usiluje o zrovnoprávnění lesbických a gay rodin.

„Model klasické heterosexuální rodiny se prostě rozpadá, rodinné konstelace se všemožně modifikují, zpestřují, tříští a v tomto kontextu je spíše než v kategorii homosexuální – heterosexuální potřeba o rodině uvažovat v kategorii harmonická – neharmonická. Homosexuální páry jsou dětem schopny nabídnout harmonické prostředí,“ doplnila.

Už nyní podle Garčicové vyrůstají v Česku stovky až tisíce dětí v homosexuálních rodinách. A to v naprostém souladu se zákonem. Homosexuálové mohou například dostat dítě svěřené do pěstounské péče.

Takové děti ale zároveň vyrůstají v určitém právním vakuu. Partner biologického rodiče má sice povinnost podílet se na výchově, nemá ale žádná práva na dítě a to nemá žádná práva na něj.

„Ačkoliv k němu může mít emoční vazby stejné jako k biologickém rodiči. Pokud se pak partneři rozejdou, nemá dítě navzdory těmto vazbám žádnou jistotu, že se budou moci dále stýkat,“ uvedla Garčicová.

V případě, že by došlo k úmrtí biologického rodiče, dítě by nejspíše bylo vytrženo ze svého prostředí, odtrženo od partnera zemřelého rodiče. Dítě se tak může ocitnout v lepším případě v péči širší rodiny, v krajním případě pak dokonce skončit v ústavní péči.

„To vše navzdory nespornému zájmu dítěte, aby zůstalo ve známém prostředí s osobou, kterou považuje za svého druhého rodiče – s partnerem svého biologického rodiče,“ dodala

Podobného problému se obává i šestatřicetiletý Jiří, který společně se svým o tři roky mladším partnerem Pavlem vychovává jeho sedmiletého syna. „Samozřejmě, že o tom přemýšlím. Připadá mi to nespravedlivé, stát se může cokoliv. Pavel holt na sebe musí dávat velký pozor,“ usmál se trpce.

„Kdyby mě přejelo auto, Jirka nemá na kluka žádný nárok. Přitom si spolu bezvadně rozumějí, nemáme problémy. Já navíc žádné další příbuzenstvo už nemám, malý Petřík by šel nejspíše do děcáku…,“ podotkl pro Magazín Pavel.

Jak rozšířit registrované partnerství?

To jsou hlavní důvody, proč Stejná rodina usiluje o změny v zákonu o registrovaném partnerství, které by měly umožnit homosexuálním párům adoptovat biologické dítě partnera.

S tím souhlasí i sexuolog Zvěřina. „Nemohou-li děti ani teoreticky plodit, neměli by je ani adoptovat. Měli bychom se soustředit spíše na práva dvojic k dětem, které skutečně vychovávají, tedy dítě jednoho z členů páru,“ řekl Zvěřina a doplnil: „V takovém případě bych považoval rozšíření registrovaného partnerství za velice rozumné.“

Hnutí Stejná rodina ale přiznává, že současná politická scéna není takové úpravě příliš nakloněna. „Na občanské úrovni cítíme podporu větší,“ uzavřela Garčicová.