Zabijáci vztahů? Falešné mýty I.

Nějaké ideály musí mít každý
V průběhu života se naše představy o partnerských vztazích samozřejmě mění. Takže ačkoliv mladý člověk vstupuje do vztahů s určitými očekáváními, postupně se přizpůsobuje realitě. Některá očekávání si však ponecháváme po celý život, nebo s nimi vstupujeme opět do nových vztahů. Určité vstupní představy jistě nejsou na škodu.

Právě naopak, každý by měl mít v některých základních věcech týkající se partnerských vztahů jasno. Je však lépe, jsou-li na počátku vztahů tyto představy poněkud abstraktnější, aby byla možnost je konkretizovat a spoluutvářet v interakci s novým partnerem. Realita totiž vždy bývá odlišná od toho, co bychom si představovali, proto je samozřejmě přirozenější, pokud se naše ideály naplňují v průběhu soužití a konkretizují ve spolupráci s partnerem.

Existují ale takové ideály, které našim vztahům jen škodí
Vedle toho ale existují i očekávání, která mohou našemu vztahu uškodit. Jedná se především o představy, které jsou nereálné, nebo je nereálně jejich naplnění právě ve vztahu k partnerovi, se kterým jsme se rozhodli žít. Pokud pak jsou takové představy bez ohledu na konkrétní situaci, konkrétního partnera a konkrétní vztah tvrdě a důsledně prosazovány, mohou vést nejen ke zklamání, konfliktům, ale i k rozpadu vztahu.

Rozlišovat je třeba mezi představami, postoji a názory, které vedou ke stmelení a zkvalitnění soužití, představy, které se spíše blíží určitým mýtům. Psychologové hovoří o mýtech spojených s partnerským životem jako o mýtech hestických. Název vznikl od starořecké ochránkyně rodinného krbu Hestie. Konkrétně v případě těch mýtů, které ohrožují svými přemrštěnými nároky partnerské soužití, můžeme mluvit naopak o mýtech dyshestických. Většinou jde o extrémní očekávání, která prakticky nelze v soužití realizovat...

Patříme neoddělitelně k sobě
Protože jsme jedno tělo a jedna duše, musíme být stále spolu a vše dělat stejně. Mnoho lidí se domnívá, že ideální partnerský vztah spočívá v tom, že oba partneři budou mít stejná přání, stejné zájmy, činnosti, ale dokonce stejné myšlenky a pocity. Nejenže něco podobného není vůbec reálné, ale dokonce by takový stav ani nebyl žádoucí. Vztah a druhý partner je pro nás zajímavý právě ve chvíli, kdy se umíme také od něj odpoutat a mít své vlastní přátele, koníčky a preference.

Intimita a sdílení jistě představují v partnerství to, na čem především lze stavět kvalitní vztah. Jistě je tedy přínosné, mají-li partneři své společné aktivity, něco, na co se těší oba dva. Stejně tak je ale prospěšné, tráví-li čas také odděleně. Pokud by jeden z partnerů usiloval o to být stále s tím druhým, vztahu jako takovému by to neprospělo. Navíc dříve nebo později by jeden z partnerů začal pociťovat, že jej vztah dusí, když nemůže nic dělat sám a bez toho druhého.