Ranní radovánky

Svítá. (Nebo taky ne, to záleží na ročním období, posunu času i tím, zda jste spolu náhodně, tudíž v neděli ráno, či zda spolu žijete.) Pod peřinou se zavrtí dvě těla. Většinou zaklesnutá do sebe, žena vepředu, muž za ní. A jak se tak hemží, žena na svých hýždích ucítí cosi tvrdého. Ha! Že by to byl penis?

Sexuologové s oblibou doporučují pánům, zejména těm, kteří trpí jevem zvaným „poloměkký“, aby se uchýlili k rannímu milování. Kdy panáček stojí stráž téměř vždycky. Příroda je chytrá – když už je nejhůř a muž je uondaný těžkou prací, starostmi, vyděláváním peněz či večerní hádkou, pak mu dává ještě jednu šanci k rozmnožování. A tou je ráno. Všeobecně se má za to, že ranní sex je něco úžasného, fantastického, milého, rozkošného… nebo si to muži aspoň myslí. Co na to ale ženy?

Možná že ne každá se mnou bude souhlasit, ale ranní hopsání není pro nás nic moc. Začíná to zápachem z úst. Mne naprosto fascinují filmové scény, kdy se dva probudí, nádherně se na sebe usmějí, případně si něco milého řeknou a – začnou se líbat. Já osobně bych do toho nešla ani za nic! Jenomže polibky jsou hybnou silou lásky, jak citu, tak lásky tělesné, a bez nich to jaksi není ono. Další poznatek – a nejen můj, ale mých kamarádek, je ten, že muži sice po ránu „stojí“, ale ženě tedy určitě „nestojí“. Naopak ještě chvíli po probuzení spinká. Tím víc potřebuje mazlení, něhy, polibky… o což muž nijak zvlášť nemá zájem, protože co kdyby ten ještě spící obr najednou zvad’?

Jedna mladá paní se dvěma malými dětmi, náročným zaměstnáním a partnerem, který maká do pozdních nočních hodin, si postěžovala, že sex u nich přichází na pořad pouze a jen v neděli ráno. „On si zahrká a je spokojený. Já z toho nemám nic. Po celou dobu – což je stejně jen pár minut – napínám uši a doufám, že naše dvě ratolesti ještě spí…“

Ranní sex? Proč ne. Ale jen na dovolené. Se sklenkou šampaňského, jahodami a – vyčištěnými zuby!