MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Oblíbená debata mužů i žen. Co nás spojuje, co nás rozděluje? V čem se sobě obě pohlaví podobají, v čem hledat ve většině případů odlišnosti? K charakterizování komunikace mužů a žen se odborníci rozhodli použít znalosti z oblasti emoční inteligence, kterou známe také pod zkratkou EQ a která představuje způsob našeho uvažování a komunikace s druhými ve vztahu k vlastním i cizím pocitům.

Emoční inteligence zahrnuje naše sociální schopnosti, tedy to, jakým způsobem navazujeme vztahy s druhými, jak vystupujeme ve vztahu k druhým, jaké vazby jsme schopni vytvářet, jak vztahy udržujeme a přemýšlíme o nich. Typickou složku EQ je empatie, která lidem pomáhá vcítit se do pocitů druhých, chápat jejich citové rozpoložení a přiměřeně na ně reagovat. Obecně platí, a také odborníci to potvrzují, že emoční inteligence je výrazněji rozvinuta u žen. A to především proto, že jsou již od dětství vedeny k tomu, aby udržovaly vztahy v harmonii a pečovaly o mezilidské vztahy v mnohem větší míře, než je tomu u mužů.

Ovšem skutečnost, že mají ženy ve většině případů výrazněji rozvinutou složku emoční inteligence, ještě neznamená, že jsou v mezilidské komunikaci úspěšnější než muži. Většinou tomu bývá právě naopak. Často se jim nedaří v jejich touze po nekonfliktnosti pohotově reagovat a argumentovat. Výsledek případné diskuze pak může být vnímán druhými jako neúspěch. Přitom hlavním důvodem bývá především odlišnost komunikace mezi muži a ženami.

Ženy se při rozhovorech mnohem více zaměřují na vztahy. Častěji než muži vycítí atmosféru situace a odhadnou vhodnou reakci. Bývají považovány za verbálně zdatnější, což potvrzují i nejrůznější jazykové a verbální testy. Současně jsou vnímány jako „upovídanější pohlaví“, důvodem je mimo jiné i skutečnost, že komunikace je pro ženy měřítkem vztahů. Proto je pro ně důležité, aby byla komunikace považována oboustranně za příjemnou. K tomu slouží jejich otázky a slůvka typická pro naslouchání.

Muži oproti tomu považuji rozhovory za prostředek dosažení cíle. Více než samotný vztah mezi aktéry je pro ně důležitý výsledek rozhovoru. Současně používají rozhovory k tomu, aby si upevnili svou pozici a ujasnili konkrétní záležitosti. Volí k tomu jasnější cestu, která může být ženami vnímána jako příliš přímočará. Verbálními prostředky mužů jsou krátké věty, častěji se jim však daří formulovat je jednoznačně, nenechávají je neukončené, jak se to často stává ženám. Mají pevnější hlas a častěji tak vystupují sebevědoměji.

Přestože tedy ženy jsou považovány za verbálně kreativnější, podle všech testů a odborných výzkumů zaměřených na vyjadřování, mají také širší slovní zásobu a vynikají vysokou mírou empatie, v rozhovorech s muži bývají často považovány za ty méně úspěšné. Odborníci to vysvětlují především prostřednictvím odlišností mezi jednotlivými pohlavími. Muži totiž na rozdíl od žen vyjednávají z pozic sebevědomí a jednoznačně umí dát najevo své postavení i nekompromisnost. To je vhodné si uvědomovat především v každodenní komunikaci a využívat střetů k možnosti učit se opačného přístupu od druhého pohlaví.