Už jste vyzkoušeli afrodiziaka?

Protože síly s věkem ubývá a ne každý ji má danou do vínku přehršel, začalo lidstvo přemýšlet, kde „ukrást“ přírodě její věčnou mladost. Proto byla vynalezena afrodiziaka.

Afrodiziaka jsou přípravky na povzbuzování sexuální touhy a síly. Ne náhodou bylo vybráno jméno bohyně lásky Afrodity, která měla ve znaku delfína, holubici, vrabce, vlaštovku, mák, jablko, myrtu a růži. Delfína možná proto, že tento živočich je dokonale chráněn před kornatěním tepen, a to je opravdu velmi důležitý moment v sexuálním životě. Holubice je jemná a něžná, vlaštovka je symbolem věrnosti. Opium z máku opájí, jablko nás osvěžuje, myrta není zbytečně symbolem svatby a růže je královnou všech květin.

V přírodě se vždy našly drogy, které mají povzbuzující účinek. V dnešní době je používáme, aniž si uvědomujeme, jaké vážnosti se jim kdysi dostávalo. Ve starověkém Řecku platily za afrodiziaka skořice, kardamon, zázvor, cibule. Ženám prospíval kořen mandragory a býval prý nejlepší pojistkou rozkoše. Římané měli zase velkou zásobu dráždivých bylin - bobkový list, anýz, šťávu z celeru, pelyněk pravý, šafrán, libeček, ředkvičky či ústřice. Na bylinách jistě něco musí být, jinak by benediktýnský převor Hugo Veliký nezakázal přimíchávání bylin a koření do pokrmů pro mnichy. Všechny přísady, které by mohly rozněcovat vášně, byly přísně zapovězeny, aby se mniši mohli bez obav věnovat svému poslání. A věděl to i lékař Paracelsus, jenž zasáhl i do této oblasti. Od něho je následující afrodiziakum: 2 díly aloe lékařské, 1 díl myrhy, 1 díl šafránu, 24 dílů zředěného alkoholu.
Asiaté v tomto směru dokázali a dodnes dokáží promýšlet věci do podrobností až neuvěřitelných.

Samou podstatou čínského lékařství byla prevence. Jen energie dobře proudící do všech částí těla mohla zaručit dlouhý a plný život. V Číně se konzumovala ptačí hnízda, která se kořenila zázvorem a speciálním pepřem. Afrodiziakem číslo jedna byl ženšen a je tomu tak do dnešních dnů. Obyčejný lid si vypomáhal šťávou z chryzantém, mladými rákosovými a bambusovými výhonky. Nejlepším lékem pro stárnoucí muže vždy byla ženská něha a rafinovanost.

A co starověcí Indové? Jejich prostředky ke zvýšení rozkoše nebyly nikdy překonány a je jich mnoho. Jmenujme alespoň některé - kořen šáchoru, pepř a lékořice svařená s cukrem v mléce vzbuzují neobyčejnou sílu, nebezpečný a velmi omamující byl recept na prášek z durmanu s pepřem černým, smíchaným s medem. Mimo nezůstala ani cibule, fenykl, ibišek, koriandr, oleandr, kořen kosatce, mletá myrha a jiné. K tomu všemu však bylo nutné pročistit řádně střeva a žaludek, protože jen čisté tělo mohlo přijímat tyto dary nebes. Čistota a volnost je stejně nejlepším receptem na mládí. Alespoň Indové to tvrdí.