Den poté

Ano, prožili jste vášnivou noc a bylo vám spolu krásně. Ještě předtím, než jste spolu skočili do postele, probíhaly mezi vámi esemesky, vedli jste dlouhé telefonáty, smáli se spolu, těšili se na sebe. Problém je v tom, že jste spolu asi nechodili, jak se říká vztahu, který se tváří jako perspektivní. Možná proběhla jedna schůzka, dvě, tři, ale neomylně jste směřovali do horizontální polohy. Muž, potká-li milou jemu bytost, logicky touží po sexu a moderní žena mu v tomto směru může směle konkurovat. Oba jste dospělí, nějaký čas sami, tudíž neukojení, takže jste si říkali: „Na co máme čekat?“ A tím pádem jste – nečekali.

V dnešní době, kdy je běžné žít singl a mít svůj byt a díky tomu jsme zvyklí spát sami, nijak zvlášť netoužíme po tom, aby s námi soukromí pod peřinou sdílel někdo jiný. A to ani v tom případě, kdy se stal naším milencem. Je běžné se po prosouloženém večeru sebrat, vzít si taxi a odjet domů. „Ty vstáváš brzo, já bych se nevyspal…“ nebo: „Jsem alergický na kočky,“ jsou nejběžnější výmluvy. Přiznám se, že mi nijak zvlášť nevadí, když milenec po akci zmizí, ale pak nastává zásadní problém – volat, nebo nevolat? Co udělat? Připomenout se, nebo být hrdá a čekat, až se ozve on? Zapeklitý problém! Dopadá to tak, že ho řešíme s kamarádkami, každá z nás radí něco jiného, podle toho, jaká má právě zkušenosti. Ale jedna zásada prý platit má – a sice: postkoitální SMS!

„Ani mi neposlal postkoitální SMS!“ rozčilovala se nedávno jedna známá. „To je přece samozřejmost! I kdybychom se už nikdy neviděli, měl by mít tu slušnost a říct aspoň děkuju!“ A teď nastává hamletovský problém. My od milence takovou SMS očekáváme, nečeká ji náhodou i on od nás? Nebo tím, že mu ji pošleme, všechno pokazíme, protože to bude vypadat, že dolejzáme?

Ach, ach, ach… nešťastný Den poté…