Kuriózní diety napříč historií

Slovo dieta je odvozeno od starého řeckého pojmu „diatia“, které určovalo způsob tehdejšího života. Nárazové diety spatřily světlo světa v 19. století. Tehdy lidé nehubli kvůli zdravotním důvodům, estetika hrála hlavní roli.

Dějiny lidstva jsou plné také podivných a nezdravých způsobů hubnutí, které byste raději zkoušet. Které to jsou?

S velmi podivnou dietou přišel na přelomu 20. století Američan jménem Horace Fletcher. Jeho způsob hubnutí spočíval v tom, že se jídlo nejprve důkladně rozžvýkalo a poté vyplivlo. Dieta byla známá pod názvem fletcherismus a lidé, kteří ji drželi, pokrm dlouhou dobu žvýkali, vychutnali si jeho chuť. Dobrotu ovšem nesměli spolknout. Horace Fletcher dokonce určil, kolikrát má člověk jednotlivé druhy potraviny rozžvýkat.

Tato dieta byla v době svého vzniku velmi oblíbená. Mezi její příznivce patřil třeba spisovatel Henry James nebo Franz Kafka. Během společenského stolování pak mnohdy zúčastnění stopovali, jak dlouho žvýkají.

Za ideální věc Fletcher považoval to, když měl člověk stolici pravidelně jednou za dva týdny, která pak byla cítit podle jeho slov jako „teplé sušenky“. Údajně při sobě nosil vždy vzorek vlastní stolice, aby svá slova dokázal.

Někdy po roce 1900 začala být populární tzv. tasemnicová dieta. Ta nebyla zrovna vhodná pro slabé a citlivé jedince. Této dietě podlehla třeba operní pěvkyně Maria Callasová, která prý parazity konzumovala, aby se zbavila přebytečných kil. Lidé praktikující tento druh hubnutí dostávali do těla boubele tasemnice získané ze syrového hovězího masa většinou v podobě speciálních pilulek. Ve střevech lidí se pak tasemnice vyvinuly do dospělé podoby a způsobily hubnutí, průjmy a zvracení svého hostitele.

Když už se člověk domníval, že zhubnul na požadovanou hmotnost, měl spolknout antiparazitickou pilulku a tak tasemnici zabít. Pak ji jen zbývalo vyloučit z těla, což se většinou neobešlo bez potíží.

Tasemnicová dieta byla velmi nebezpečnou záležitostí. Parazit může v lidském těle dorůst délky až devíti metrů, což způsobí celou řadu obtíží. Dále je s tasemnicí v těle spojená i bolest hlavy, potíže s viděním, meningitida, epilepsie či demence.

V 19. století se stal oblíbeným hubnoucím preparátem arzenik. Ten se přidával spolu se strychninem do pilulek a tinktur na hubnutí, které svým výrobcům zajistily stálý a nemalý finanční zisk. Dobové reklamy ukazovaly, že tyto léky dokáží urychlit metabolismus.

Ačkoliv byl podíl arzeniku ve většině preparátů velmi nízký, jednalo se o nebezpečné hazardování se zdravím. Mnohdy také lidé toužící po hubené postavě překročili doporučené denní dávkování, což mohlo způsobit otravu. Většinou však nikdo z uživatelů těchto léků ani netušil, že do těla dostává nebezpečný arzen, tuto informaci výrobci nikde neuváděli.

Na počátku 19. století přišel s podivnou dietou romantický básník George Gordon Byron. Základ jeho diety tvořil ocet. Aby docílil očištění organismu, pil každý den ocet a jedl pouze v něm namáčené brambory. Po tomto jídelníčku se dostavilo zvracení a průjem. A protože byl v té době básník populární osobností, hublo podle jeho stylu mnoho lidí. Ti ovšem také trpěli stejnými zdravotními komplikacemi jako Byron.