Bible: Jeden horor vedle druhého

Bible neobsahuje pouze krásné, pozitivní a vznešené texty, které najdeme například v knize Píseň písní, což je vlastně tisíce let stará milostná poezie. Křesťané se například teprve od šestnáctého století řídí zásadou, že muž smí mít jenom jednu ženu. Toto pravidlo vstoupilo v platnost roku 1545 na Tridentském koncilu. Starý zákon, základní kniha Izraelitů, však povoluje mužům žen více. V takovém případě se pak stal dědicem majetku prvorozený potomek. Jiná náboženství, jako je islám, povolují mužům více žen dodnes.

Bible popisuje smrtelnou zášť, kterou pociťuje Ezau ve chvíli, když ho chtěl jeho bratr Jákob podvodně připravit o právo prvorozeného. Onan zase raději, než aby svému bratrovi zplodil syna, vypustil semeno na zem. Onan pak nebyl známý jako podvodník, ale jako průkopník přerušované soulože.

To byl jen slabý odvar toho, co můžeme v Bibli najít. K přečtení zde jsou mnohem drsnější vyprávění. Mnohdy se tak můžete ptát sami sebe, zda opravdu čtete posvátnou knihu. V Bibli najdeme třeba příběh utečence Lota, který s celou svou rodinou utíká ze Sodomy, z hříšného a smilného města. Jeho manželka byla Hospodinem proměněna v solný sloup. Čeho se dopustila, že ji Bůh potrestal? Neudělala nic hrozného, pouze se ohlédla.

Dcery Lota zase nebyly žádné hodné holčičky. Protože nemohly mít za normálních okolností muže i děti, rozhodly se k incestu se svým otcem. Aby s touto činností souhlasil, dcery ho opily vínem. To je jistě chování hodné trestu, řeknete si. Ovšem Hospodin dívky nijak neztrestal. Děvčata s pokřivenou morálkou pak byly zakladatelkami plémě Moabského a Amonitského.

Poněkud krutě je v Bibli popsána nerovnoprávnost mezi muži a ženami. Čím více má muž žen, se kterými udržuje pravidelný pohlavní styk, tím je váženější. Přízeň Boha se v tomto případě projevuje velkým počtem dětí zplozených v daném harému. Ženy nikdy nesmí mít sex s někým jiným, než se svým mužem. Pokud by měly snad ještě jiného muže, čekal by je trest smrti v podobě upálení či ukamenování.

Ponižující postavení ve společnosti si nejlépe všimneme v příběhu o muži z Betléma. Ten se rozhodl putovat do svého rodného města. Na cestě ho doprovázel jistý mládenec se ženinou, jak je v knize uvedeno. Když zapadlo slunce, zůstal průvod ve městě Gibeje. Zde jim střechu nad hlavou poskytl dobrotivý stařec.

O hostech se však dozvěděli obyvatelé města, kteří se je rozhodli napadnout. Starý muž vyměnil svůj život za svou nedotčenou ženu a mladíkovu ženinu. Útočníkům je předal se slovy, že si s nimi mohou dělat, co chtějí. Několik mužů pak ženinu celou noc krutě zneužívalo. Ta se ráno na pokraji sil doplazila zpět k domu, kde zemřela.

Kruté a zlé činy krále Davida, od něhož je odvozen původ Ježíše, také zůstaly Hospodinem nepotrestány. Stačí uvést jeden případ za všechny. Právě David svedl manželku výborného bojovníka Uriáše. Toho pak nechal zbaběle zabít. Manželka Uriáše nejprve oplakávala, její smutek ovšem neměl dlouhé trvání. Brzy se stala manželkou krále Davida. To už Bůh nenechal bez trestu, ten byl ovšem v porovnání s jinými případy poněkud zvláštní – první syn královského páru brzy po porodu zemřel.

Bible je plná dalších krutých příběhů, které by možná posloužily jako dobrý námět na horor. Je třeba si ovšem uvědomit, že celé životní příběhy lidí žijících v té době by mohly dnes jako námět na horor posloužit. Vždyť ani zemané se neměli dříve tak, jak se dnes má (samozřejmě pouze v rozvinutých zemích) průměrný člověk: neměli bydlení, kde by jim nebyla zima, netekla jim teplá (a dokonce ani studená) voda, neměli splachovací toalety… Když se chtěli podívat k moři, museli cestovat mnoho dní… a v tomto výčtu bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Jak se ale podívat k moři bez početné družiny bojovníků, když na vás v každém větším lese čekal loupežník?