Hromadění věcí jako choroba. Trpíte jí taky?

Máte doma plné skříně nebo třeba plný sklep zbytečností, jako je staré oblečení, starý nábytek nebo třeba vyřazené nádobí: Považuje vás vaše okolí za bordeláře? Dost možná se u vás projevil psychický problém zvaný hoarding.

Chorobné hromadění věcí se mnohdy nazývá anglickým termínem „hoarding“, tedy hromaděné či hamounění. Toto schraňování zbytečností označují odborníci jako Diogenův syndrom, kompulsivní hromadění věcí nebo chorobné sběratelství. Setkat se v této souvislosti můžeme také s pojmy syndrom stařecké zanedbanosti, syndrom zaneřáděného domu nebo syndrom sbírání odpadků.

Ať už problém chorobného hromadění věcí nazveme jakkoli, vzniká z různých příčin. Může se jednat o následek organického poškození mozku, demence, psychotraumat či projevy genetických dispozic (tedy vrozenosti) nebo závislosti. Někdo zkrátka nakupuje a shromažďuje věci pro své uspokojení, a je na této činnosti závislý. Hranice mezi obyčejným bordelářstvím a chorobným hromaděním věcí je přitom tenká.

Jaký je tedy rozdíl? Zatímco bordelář neuklízí běžně používané věci, kompulzivní hromadění věcí se projevuje schraňováním věcí a odpadků, které jsou nepotřebné a zbytečné. Pro toto hromadění je typický názor, že se věci mohou někdy hodit nebo je škoda je vyhodit. Tyto nahromaděné věci však člověk ve skutečnosti nepotřebuje a nepoužívá, jenom se jimi obklopuje.

V některých případech postižený jedinec nesbírá věci, ale zvířata, což už představuje vážný problém. O zvířata se totiž člověk nestará, a ta v důsledku toho trpí nemocemi nebo umírají. Ani týrání není výjimkou. Postižený člověk si mnohdy ani neuvědomuje, jak moc svým chováním zvířatům ubližuje.

Jako celá řada psychických problémů, stejně tak i chorobné hromadění věcí může vznikat z jinak normálního stavu. K propuknutí tohoto problému pak přispívá třeba samota, stárnutí, pocit nebezpečí, izolace člověka, úzkost nebo deprese. Mnoho lidí, kteří se obklopují zbytečnostmi, žije osamělým životem, čímž emočně trpí. Věci v jejich okolí jim vlastně nahrazují nedostatek společnosti a komunikace. Postižený člověk časem nejenom, že přestane pečovat o svůj dům či byt, ale také o sebe – zanedbává hygienu i své fyzické i psychické zdraví. Málokdo si však tento problém uvědomuje či připouští, a proto nevyhledá ani pomoc odborníka.

Pomoci hromadiči proto není jednoduché. Pokud mu budete chtít jeho věci vzít, začne je bránit a tvrdit vám, že je používá a potřebuje je, což však není pravda. Ostré konflikty a výměny názorů pak na sebe nenechají dlouho čekat. Není ničím neobvyklým, že hromadič fyzicky napadne osoby, které mu chtějí jeho věci vzít.

Vždy je zapotřebí odhalit pravý důvod chorobného hromadění věcí, pak lze teprve začít celý problém řešit. Pokud je pak člověku například diagnostikována deprese a začne užívat léky, přestane zároveň kolem sebe hromadit zbytečnosti. Pacient se brzy začne cítit lépe a zmizí potřeba hromadění.

Abyste zabránili rozvoji tohoto problému, udělejte třeba velký úklid domácnosti, kdy zjistíte, které věci skutečně potřebujete a které nepoužíváte. Zároveň se vyhněte nakupování zbytečností. Mnoho lidí si zejména při stěhování uvědomí, kolik zbytečných věcí vlastně doma mají.