MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Určitě jste si dávno všimli bílých válečků trčících lidem z uší. Ze všeho nejvíc připomínají smotky vaty pro kojeneckou očistu, cigaretové nedopalky, či při barvitější fantazii i něco horšího. Bezdrátová sluchátka Airpods se stala fenoménem. Ne snad, že by Apple připravil Cimrmana o prvenství v bezdrátovém zvuku, ale díky šikovné miniaturizaci a ergonomii se postaral o jejich maximální pohodlí při nošení. Samozřejmě nezapomněl světu správně vysvětlit, že bez nich není člověk kompletní.

Kdo o nich nikdy nepřemýšlel, chtěl je zkusit. Dokonce i ti, kteří se jim posmívali, a na důkaz nejvyššího pohrdání stříhali u svých drátovek kabel, aby mohli uživatele Airpods parodovat, časem podlehli. Není však třeba se zesměšňovat s drahými originály. Napodobeniny uvedlo na trh mnoho výrobců, většinou za mnohem lidovější ceny. Kdo dnes nemá bezdrátová sluchátka, je považován za otroka kabelů. Bezdráťáci na něj hledí na ulici posměšně a s pohrdáním, stejně jako hleděl před časem svět na ně. Drátová sluchátka jsou pro ně něco jako dřevorubec stojící u perníkové chaloupky s elektrickou pilou do zásuvky.

Sluchátka nejsou jen prostředkem pro hudební obohacení. Hudba z nich se linoucí umí postavit takřka dokonalou zeď mezi posluchačem a okolím. Odřízne vás od okolního světa, při sportu nakopne. Při depresích z nich aspoň není blbě od žaludku, jako po těch prášcích, co vám v lékárně prodali s tím, že účinnou látku mají přece stejnou.

Je skvělé nemuset v autobuse poslouchat debatu partičky puberťáků o tom, že Máňa z 8.B “si dneska nevzala nic pod triko, slizkej matikář u tabule valil bulvy, a nakonec jí dal za dvě, i když byla na Pythagorovu větu úplně dutá.” Nemusíte poslouchat debatu dvou nedoslýchavých starců o dobrodružství u lékaře, kteří se stanici před Skalkou loučí se slovy, že “ta prostata už není, co bejvala.” Nemusíte - pokud nechcete - ani vyslechnout nekonečný rozhovor zmalované třicítky s imaginární kamarádkou na druhém konci drátu o tom, jak ji ten distinguovanej sympoš včera balil na zastávce, jak šli k ní domů, a tam...hihihi.”

Navzdory staromódním mravokárcům, kteří vycházejí z domu zásadně ve fraku, pouští ženy první do dveří a v autobuse sednout, tu bezdrátová sluchátka jsou, a nejspíš zůstanou. Někomu v nich hraje metal, jinému dechovka, někdo poslouchá audioknihy, a někdo v nich má ticho, coby nejvzácnější komoditu dnešní doby. Uhodli byste, co mám při psaní tohoto článku na uších? Ano, jsou bezdrátová.