MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Sebe i svou dceru živí z měsíčního důchodu ve výši 250 liber, tedy zhruba 7840 korun, občas si k tomu přivydělá ještě nějaké další korunky na poloviční úvazek na univerzitě, kde učí. Musí si přitom s Elizou vystačit sama, nemá žádnou rodinu ani blízkého přítele, kteří by ji s výchovou dcery pomohli.

Snad jen jeden člověk, který by se do budoucna mohl o Elizu postarat. Je to doktor, který jí pomohl na svět a zároveň kmotr holčičky. Nyní, po třech letech od porodu, sedmdesátiletá matka Adriana prvně otevřeně promluvila o svém životě.

„Jsem úplně fit. Nikdy jsem nebyla vážně nemocná. Pokud budu žít tak dlouho jako mí rodiče, užiji si s Elizou ještě její dvacetiny,“ prohlásila Iliescu a dodala: „Nekouřím, ani nepiji alkohol. Žiji zdravě. Myslím, že jí toho můžu ještě hodně dát.“

Důchodkyně šokovala svět, když před třemi lety 16. ledna oznámila, že má dceru ze zkumavky. Bylo jí tehdy 66 let a 230 dnů k tomu. Nyní, o tři roky později je Adriana, která použila sperma dárce, znovu zpět v rumunské metropoli Bukurešti, kde žije sama pouze se svou dcerou v prťavém bytě.

Na svůj rekord zapsaný i do Guinessovy knihy je hrdá, nyní se svým rekordním dítkem pravidelně chodí na procházky po městě, do parku, na trh, skupinky teenagerů na ní přitom pokřikují: „babino!“. Ale ona si z toho nic nedělá a tvrdí, že každý s kým kdy promluvila, se k jejímu kroku stavěl pozitivně a podpořil ji.

„Nikdy jsem se nesetkala s žádnými předsudky,“ říká. „Nikdy se mi nic nepříjemného ve vztahu s lidmi nepřihodilo. Alespoň mi to nikdy nikdo neřekl do tváře. V Rumunsku jsou lidé, kteří sami mají děti, naopak velmi rádi,“ dodává.

K důchodu si přivydělává výukou na Bukurešťské univerzitě, k tomu také dostává od městské rady rodičovský příspěvek. Když není v práci a potřebuje si chvíli oddechnout, pomůže chůva. Adriana si tak může alespoň na pár hodin sednout s knížkou a v klidu si odpočinout. Elizu také občas posílá jeslí. Ty jsou ale celkem vzdálené a obtížně dosažitelné.

Eliza je přitom velmi chytré dítě. Umí počítat, zvládne jednoduchou matematiku, ráda čte a maluje. „Je to dítě s úžasnou osobností,“ říká nadšená maminka-babička. Původně měla Eliza ještě dvojče, to ale ještě před porodem zemřelo.

Proč si vlastně Iliescu pořídila dítě až doslova na stará kolena? „Vždy jsem ho chtěla, ale byla jsem příliš zaneprázdněná a navíc jsem neměla partnera. Navíc dlouho nebyla možnost umělého oplodnění v Rumunsku,“ vysvětluje. Často také přemýšlí o tom, co čeká dceru po její smrti. „Když jí bude aspoň šestnáct, bude moci pracovat. Jestli to bude dříve, spoléhám, že se o ni postará stát a její kmotr, doktor.“

„Lidé mohou umřít kdykoliv. Druhý z kmotrů Elizy, což byl náš přítel, zemřel náhle ve 49 letech, nechal po sobě čtyři děti. Smrt si nevybírá,“ doplňuje. Sama by své dceři přitom radila, ať neopakuje její chyby. „Měla by mít děti ještě před třicítkou.“