Lesk a bída internetových diskutérů

Původně se předpokládalo, že se budou vyjadřovat převážně k tomu, čemu rozumí, na co mají určitý názor, jenž by chtěli sdělit ostatním. Jenže postupem času se v internetových diskuzích (a v českých obzvlášť) vybudovala svébytná kultura, která nemá s rozumovou artikulací mnoho společného.

Člověk, který do nějaké nemoderované (podle některých jde o cenzuru) diskuze vstoupí vůbec poprvé v životě, může snadno nabýt dojmu, že narazil na slohové cvičení zvláštní školy. Když zavítá do druhé, začne už něco tušit.

Diskutující přitom obvykle spadají do některé z typologických škatulek, jejichž definice může zajít až do psychologie a leccos o zařazeném člověku vypovídá. Jaké druhy jsou nejčastější.

Všechno vím, všechno znám
Takových lidí je dost a dost i v běžném životě. K jakémukoliv tématu se dokáží vyjádřit s grácií sobě vlastní, na všechno mají vlastní (jediný správný, samozřejmě) názor a neustále ho vnucují k přijmutí ostatním.

Zatímco v osobním kontaktu je k takovému chování třeba mít určitou kuráž a nadstandardní sebevědomí, na internetu je za chytrého spousta jinak celkem zakřiknutých jedinců.

Tito mají zkrátka jakési nutkání vyjádřit se k jakékoliv problematice a připadat si tím důležitě. Většinou v rámci svého příspěvku zvládnou zesměšnit autora průvodního textu i ostatní diskutující a následně jsou hrdí na svůj pracně vypreparovaný názor.

Když jim někdo oponuje, dokáží se hádat do aleluja a stále více se uchylovat k iracionálním argumentům.

Obchodník
Na internetových diskusích raketovým tempem narůstají počty příspěvků, které jsou ve vztahu k danému článku či tématu zcela mimo mísu, mají však za úkol zajistit životaschopnost pyramidových systémů, jež spamují celý internet.

Jedná se o umisťování odkazů na nejrůznější IQ testy a reklamní platformy, ale také o vykuky, kteří si pro své (jistěže, jak jinak) skvělé internetové stránky chtějí zajistit reklamu zdarma a je jim docela jedno, že tím zanášejí diskuzi ostatním.

Tenhle článek smrdí
Někteří čtenáři mají zase soustavný pocit, že na ně někdo šije boudu. Internetem se tak prodírají s velmi citlivým a kritickým okem, které je zaručeně upozorňuje na nekalé PR praktiky. Pokud se objeví článek vychvalující nějaký ten výrobek, i když recenze mají buď ten nebo opačný účel, začnou vykřikovat cosi o úplatnosti redakce.

PR nebezpečí se přitom často objevuje až v samotných diskuzích, jelikož velké společnosti pochopily, že lidé dají více na svá vlastní doporučení, než na články jistě podplacených redaktorů. Proto najímají brigádníky, kteří píší do diskuzí a fór pod řadou identit a šíří tak neférovou virální reklamu.

Musím být první
Těžko pochopitelná móda se rozšířila po celém internetu a má co do činění s nudou lidí, kteří se ve vodách světové sítě pohybují. Jak jinak si vysvětlit, že má někdo čas sledovat několik serverů a zde vycházejících článků a pokoušet se zanést do diskuze první (druhý, třetí…) příspěvek bez jakékoliv informační hodnoty. Jak se říká: jména hloupých na všech sloupích.

Věštění z nadpisu
Jsou tu ale i další čtenáři, kteří se zřejmě nenudí a naopak nemají času nazbyt. Přesto se chtějí zapojit do diskuze. Bohužel si nestíhají přečíst článek, ale proč se nevyjádřit na základě nadpisu. Občas se trefí aspoň do širokého rámce tématu, občas jde jejich příspěvek vtipně mimo mísu. Někteří borci přitom ještě stíhají nadávat, co že je to zase za hloupost.

Udělal bych to lépe
Velmi silnou kastou mezi diskutujícími jsou borci, kteří u snídaně listují Pravidly českého pravopisu a nabyté znalosti se následně snaží uplatňovat v praxi. Ovšem nikoliv tak, že by sami něco napsali, nýbrž tak, že si otevřou libovolné (nejlépe hojně navštěvované) stránky a probírají se jedním textem za druhým, dokud nenarazí na nějaký jev, který je (podle nich) podaný chybně.

V diskuzi pak neváhají spustit palbu a žehrat nad tím, jak je možné, že tak nevzdělaní lidé mohou psát a ještě za to být placeni. Oni že by to prý zvládli o mnoho lépe.

Novinář je samozřejmě vytížený člověk a stane se, že mu nějaká chyba unikne. Pokud ji nezachytí ani editor/korektor, skutečně se může v článku objevit. Ovšem prapodivným znakem diskutérů zarytě poukazujících na prohřešky vůči češtině je to, že vlastně česky vůbec neumí.

Jednak ve svém vlastním příspěvku v diskuzi dokáží nasázet pěkných pár hrubek, na což je další neopomenou upozornit, jednak často a o to vtipněji poukazují na gramaticky správné tvary. Když se v textu objeví například správné spojení „kdo s koho“, můžete si být jisti, že samozvaní češtináři začnou v diskuzi vykřikovat svou pravdu.

Hledači dokonalosti
V diskuzních fórech jsou povětšinou k nalezení především negativní příspěvky. A to zejména proto, že lidé mají větší touhu kritizovat než pochválit. Když se někomu něco nezdá, neváhá to artikulovat v diskuzi způsobem „to je zase blbost“ či „kam na ty články chodíte“.

Občas se ale někteří přeci jen smilují a nechají se slyšet v pozitivnějším smyslu „konečně něco, co se dá číst“ nebo „první dobrý článek“ apod. Taková pochvala dotyčnou redakci jistě zahřeje u srdce...