MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Rameno, levý loket, obě kolena, to vše jí bylo během posledních dvaceti let neustálých operací vyměněno. Devětačtyřicetiletá Britka totiž trpí revmatickou artritidou, která ničí klouby a odsoudila paní Brown k ustavičným návštěvám operačního sálu.  

V tuhle chvíli má v těle původní jen levou kyčel a pravý loket, ale takto to už dlouho nezůstane. Babička tří vnoučat půjde znovu pod nůž, lékaři jí vymění další z kloubů – právě onu kyčel.

Odvážná paní, které desítky operací a bezpočet dalších procedur nikterak nevzaly chuť do života, má v těle tolik kovu, že dokonce spustila alarm během kontroly na letišti při nedávné cestě do Spojených států.

„Nemoc mi způsobuje ukrutnou bolest, ale s tím se prostě člověk musí vyrovnat. Samozřejmě, mám zlé dny, ale i ty dobré, nejdůležitější je ale myslet pozitivně a nikdy se nevzdat,“ říká Eileen. „V nemocnici už jsem byla tolikrát, že s těmi lidmi, co tam pracují, jsem už vlastně spřízněná,“ doplňuje.

Většinu lidí postihuje tato choroba okolo čtyřicítky, paní Brown ale první bolest zaznamenala ještě před třicítkou. A tehdy začalo její nekonečné martyrium nemocničních pobytů, operací a přetrvávající bolesti.  

Na první operaci šla na konci 80. let minulého století. Nemoc se začala šířit od prstů na levé ruce. O tři roky později už byla bolest natolik nesnesitelná, že jí musel být vyměněn kloub na prstu ruky za nový, umělý. V devadesátých letech jí nemoc znehybnila zápěstí, vzápětí začalo zlobit i pravé koleno.

„Nejdříve jsem si říkala, že jsem příliš mladá na nové koleno, tak jsem zvolila alternativní způsob léčby, ale nic nezabíralo,“ popisuje paní Brown. Lékaři proto přistoupili k další výměně kloubu. Kovovou náhradu kolena brzy následovala podobná místo levého ramene. Ještě před rokem 2000 si o náhradu řeklo i pravé rameno.

Aby toho všeho nebylo málo, v roce 2003 spadla Eileen při uklízení ze žebříku a při pádu si poškodila nejen levé umělé rameno, ale zlomila si i pažní kost. Navíc byla během léčby zasažena infekcí, která se šířila paží směrem k prstům. Kvůli tomu musel být nahrazen nejen umělý kloub, ale i pažní kost.

Infekce tehdy zasáhla i pravou stranu a stav Eileen byl kritický. Lékaři dokonce ani neočekávali, že by mohla přežít. Ona to ale dokázala, poprala se s nemocí a zase jednou vyhrála. Tenhle boj si ale přece jen vyžádal své oběti. Nemůže třeba zvednou paže nad ramena, a tak je každé oblékání nekonečnou bitvou.

„Obléci si podprsenku nebo nějaký top, to znamená rvát se s bolestí. Ruce mi padají dolů, protože ramena je nedokáží udržet nahoře,“ říká.

I v dalších letech pokračovaly výměny kloubů v podobném tempu. Ale paní Brown je bojovnice. Řídí se svým mottem a boj nevzdává. Když jí vyměnili pravou kyčel, byla během tří dnů zase na nohou. Normálně přitom lidé minimálně dva týdny leží.

Na poslední operaci byla Eileen v dubnu, když dostala nový typ umělého kolena, které je vyrobeno převážně z umělé hmoty, nikoliv kovu. Teď čeká na další operaci, čeká ji výměna levé kyčle. „Jsem na seznamu, tak čekám. Možná dostanu náhradu k červnovým narozeninám, to by bylo fajn,“ zakončuje s optimistickým úsměvem statečná Angličanka.