MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Tahle partička se jednou v hospodě rozhodla, že vytvoří nějaký netradiční rekord. „Chtěli jsme podniknout něco okolo nové kampaně na třídění odpadu. A shodou okolností kluky z muzea, studenty, kteří tam provádějí, ve stejnou chvíli napadlo, že by se mohli vydat na vandr s kontejnerem,“ řekl Magazínu Josef Vaněk z agentury Dobrý den.

Ta v Česku eviduje veškeré myslitelné i nemyslitelné rekordy a zároveň provozuje Muzeum rekordů v Pelhřimově. Agentura pro pětičlennou partu sehnala kontejner a 7. července kluci vyrazili na cestu od jejího sídla. S sebou si na výlet po Vysočině vezli 1100litrovou všem dobře známou žlutou popelnici na tříděný odpad.

„Museli mít i náhradní kolečka, protože na takový pochod ten kontejner není připravený. Kontejner se navíc musel navrtat a dali jsme na něj zámek, aby se dal zavírat. Lidi by do něj jinak házeli odpadky, když by kluci byli třeba na obědě,“ líčil Vaněk s úsměvem rekordní dobrodružství.  

Popelnice měla ale i jiná vylepšení. Aby se dala dobře řídit a táhnout, byly do ní navrtané popruhy. Každý kluk měl svůj popruh a svoji funkci.

„Jeden z nich byl šofér, ten byl vepředu a měl nejdelší popruh. Jeho úkolem bylo udržovat směr, spolu s ním byli vepředu tzv. tahouni, tedy dva kluci s kratšími popruhy, také se jim říkalo hrubá síla. Vzadu pak byli dvě tlačičky s úkolem nejen tlačit, ale hlavně hlídat, aby do nich zezadu nenarazilo auto,“ doplnil Vaněk.

Kluci za pouhých 6 dní urazili po kopcovité Vysočině neuvěřitelných 180 kilometrů, tedy třicet kilometrů denně. V neděli 13. července konečně dorazili do cíle.

„Měli jsme vypočítáno střídání, abychom na tom fyzicky byli všichni stejně. Ale vzhledem k tomu, že každého bolí jedna noha více, tak to nějak nevyšlo,“ řekl Magazínu jeden z účastníků Míra Jonáš.

Cestou jim dal zabrat nejen kontejner, ale i počasí. Chvílemi totiž lilo, jindy je zas trápila tropická vedra. A také ostražití obyvatelé. Několikrát se totiž stalo, že na ně lidé zavolali starostu a dokonce v jednom případě i policii v domnění, že kontejner někde ukradli.

Vedle toho ale měli i řadu fanoušků, především z řad popelářů. „Lidi nás zastavovali a přáli šťastnou cestu, nejvíc popeláři, ti nám hrozně fandili. Co popelář, to fanoušek,“ doplnil Jonáš.

Kromě túry zvládli i osvětu. „Cestou jsme oslovovali lidi, jestli třídí odpad, dávali jsme jim různé testy, rozdávali letáčky, skoro všude se o třídění odpadků zajímali a dost o něm i věděli, to bylo fajn,“ poznamenal Jonáš.

Partička už podle něj přemýšlela, co bláznivého podnikne zase za rok. Zatím na žádnou šílenost nepřišla, ale v jednom má jasno. Pokud to prý nebude nic lepšího než letošní vandr s popelnicí, tak do toho nepůjdou.

„Buď lepší nápad, nebo nic. Na tohle se totiž jen tak nedá zapomenout,“ usmál se Jonáš.