MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Bolest z psychických zranění podle nich odeznívá mnohem déle než ta ze zranění tělesných. Zranění po některých úderech na duši se nezahojí nikdy. Třeba rozchod nebo zrada je údajně horší než podlitiny z pádu ze schodů.

Aby svá tvrzení odborníci podložili i fakty, zkusili malý experiment se skupinkou dobrovolníků. Ti museli odpovídat na to, jak dlouho jim trvalo, než odezněla bolest z fyzických zranění, která utrpěli někdy během posledních pěti let. Dobrovolníci to pak měli porovnat s tím, jak rychle se během stejných let vykřesali ze zranění duševních.  

Účastníci výzkumu museli hodně podrobně popsat své zkušenosti a pak podstoupili psychologické testy, které zjišťovaly, jak velkou bolest během těch pěti let cítili a co z ní zbylo ještě dnes. Analýzy nakonec ukázaly, že modřiny na duši jsou vážně horší než ty na těle.

Fyzická bolest nás učí tomu, abychom neopakovali stejné chyby. Když se spálíme o sporák, už na něj podruhé ruku nepoložíme, tohle pochopí i malé dítě a učí se vyhýbat bolesti každý den.

Je nepochopitelné, proč stejné obranné mechanizmy nefungují i ve světě psychické bolesti. Proč třeba některé dívky chodí se stále stejným typem kluků, kteří jim ubližují, zahýbají jim, opouští je, ničí. Na sporák sice ruku už podruhé nedají, protože dobře vědí, co by je čekalo, ale ve vztazích každý doufá, že podruhé to může být jinak.

Za rychlost odbourávání bolesti může náš mozek. Tedy jeho část - šedá kůra mozková. Ta určí, jak dlouho máme trpět. Šéfuje vlastně našemu veškerému myšlení, řeči i vnímání.

Čang-šeng Čen z Purdue University v Indianě říká: “Vývoj šedé kůry mozkové určitě zrychluje lidská schopnost kreativity a adaptace, schopnost soužití ve skupině, kultura. To, jak trpíme psychicky, odpovídá tomu, jak moc jsem sociálně vyspělí.”

Ale všechno má své meze, pokud se někdo třeba rok nezvedne z postele, protože ho kamarád podvedl a šel fandit jinému fotbalovému klubu než obvykle, to neznačí vaši vyspělost a kulturnost. I když i to asi trochu vypovídá o tom, že jsme tak vyspělá civilizace, že i na takové koniny máme čas.

Ale Češi jsou na tom ještě dobře. V USA už je léta letoucí módní mít vlastního psychoanalytika, kdo ho nemá, jako by nežil. To my se ještě aspoň snažíme vylízat se ze svých ran stále ještě sami.