MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Když se ostříháte dohola, když si necháte udělat dredy, když se obarvíte třeba na oranžovo, tím vším světu říkáte, kdo jste.

Jsou místa, kde se jiná než běžná úprava vlasů trestá i smrtí, v našich zeměpisných šířkách vás zase čekají nejapné poznámky nebo rána pěstí. Za to, že jste jiní, za to, že jste si troufli říct svými vlasy, jak se koukáte na svět.

„Kamarád Oťák si obarvil vlasy na červeno a během hodiny poté, co vyšel od kadeřnice, dostal někde na náměstí pěstí, jsou prostě lidi, kteří neustojí, když někdo vypadá jinak,“ líčí 35letá Denisa. Sama si to přitom ověřila na vlastní kůži, když se vrátila po mnoha letech z Londýna, kde si hlavu obarvila na zeleno.

„Líbilo se mi to a nechtěla jsem splývat s davem. V Londýně si mě nikdo ani nevšiml, ale u nás na mě pořád všichni na ulici křičeli, že jde vodník, a chlapi se ptali, jestli jsem zelená všude. I dole,“ kroutí hlavou Denisa.

 „Mladým, nezávislým lidem u nás se to ale líbilo. Jiní rodiče říkali, takhle se mi vrátit dcera domů, tak ji snad přizabijeme, ale naši byli v pohodě, říkali, že přeci Londýn je velkoměsto módy. Zelené vlasy jsem měla asi 3 roky, dokonce jsem se v nich i vdávala, ale ta péče byla hrozná, mám tmavý vlasy, takže jsem je nejdřív musela vždycky odbarvit, což byl fakt chemický nářez, teprve pak se na ně dávala ta zelená,“ vypráví.

Kvůli jedné módní přehlídce si pak nechala na hlavě ostříhat číro. A zase zažila i nepříjemnosti. “To bylo jen ze srandy, ale v číru jsem se opravdu bála nácků. Když jsem byla s kamarády v nočním klubu, tak to bylo příjemné, ale když jsem šla sama noční Prahou, tak mi nebylo do zpěvu.“

Hippie a dlouhé vlasy i pro muže

Ve starověku a středověku existovaly účesy pro bohaté a jiné zas pro chudé. Na účesy ale neměly vliv jen peníze, významnou roli hrálo i náboženství. Křesťanství a islám odjakživa vyžadovaly krátké vlasy po mužích a dlouhé po ženách. Mnohde to tak funguje dodnes.

Ve 20. století přišla jakási revoluce a začalo se nosit mnoho nových stylů. Kdo s tím začal, byl pro jedny revolucionář hodný obdivu, pro druhé blázen nebo skoro až kriminálník.

Všichni známe film Vlasy, který vypráví o klukovi, který přijede do New Yorku, aby tam za pár dní nastoupil vojenskou službu a odletěl bojovat do Vietnamu. V parku se seznámí s partou hippíků a pozná úplně jiný svět svobody a nekonformismu.

Hnutí hippies neboli děti květin vzniklo v USA v 60. letech na protest proti této krvavé a pro mnohé naprosto nepochopitelné válce. Hnutí vycházelo z generace beatníků a nejen svými dlouhými vlasy bojovalo za mír, lásku a svobodu. Právě vlasy byly poznávací značkou. Hippíci často žili v komunitách, brali drogy, každý spal s každým, tančilo se, zpívalo.

Propojovali taky východní kultury a náboženství s moderní Amerikou a vytvářeli alternativní umění.

Nejvíc se zapsali do světa hudby tím, že světu přinesli BEAT v hudbě The Beatles, The Doors, Janis Joplin či Jimi Hendrixe. Festivaly jako Woodstock se zapsaly do dějin.

Čeští hippíci a dredaři

V našem Československu se hnutí hippies objevilo v 70. letech, vlasáči byli pronásledování režimem za protisocialistickou činnost a vyhýbání se vojenské povinnosti. Naši hippíci se scházeli v Praze na Kampě u tzv. Lennonovy zdi.

Na vzhled hippies zareagovali vyznavači skinhead tím, že si své hlavy naopak oholili. Když ale skončila válka ve Vietnamu, hippíci už neměli proti čemu protestovat. Z jedněch hippíků se stali vegetariáni, z dalších buddhisti či ekologové.

V 80. letech se začaly vyrábět různé vlasové gely a další tužící pomůcky, které lidem umožnily se svými speciálními účesy hlásit k všelijakým popkulturám - afro, číro zvané též kohout apod.. Objevily se i dredy, účes původně z Afriky a Jamajky, dnes spíš symbol reggae subkultury.

„Já mám už 6 let dredy, ale ne z rastafariánských důvodů, mám to proto, že se mi to líbilo a chtěl jsem být trochu jiný, chtěl jsem zkusit, jaké to je, když se člověk odlišuje od českého davu,“ líčí 38letý Wokurka. „Celý život je mít nechci, jednou to shodím, abych se mohl nenápadně věnovat protinacistickému boji. Teď s dredy mě 1-2krát měsíčně někdo slovně napadne, že se mu nelíbím, děti se mě bojí, všude na mě všichni koukají,“ doplní.

Nejenže není nenápadný, ale dredy jsou i nepraktické. „Když jsem třeba byl v létě u moře, měl jsem pořád vlhký záda, dredy hrozně dlouho schnou. Čepice mám jen obří a třeba přilbu na kolo jsem zatím ještě tak velkou nesehnal.“  

Někdo naopak svým účesem světu říká, nemám názor na věci, chci se ztratit v davu, jsem takový obyčejný vidlák. To když chodí ostříhaný tzv. „na Jágra“, což byl legendární účes 80. a 90. let, nahoře krátké vlasy a vzadu dlouhé. Říká se tomu taky „fotbalista“, „deka“ nebo „na debila“ a donedávna tento účes nosil třeba komunistický poslanec Dolejš.

U dam zas jasně vede účes na Viktorii, tedy mikádo, jaké nosí Victoria Beckham. Tím ovšem dívky žádný světonázor nevyjadřují, jen to, že se jim líbí styl, který nosí manželka slavného fotbalisty...

Na hlavě máme průměrně asi 100 000 vlasů, denně nám povyrostou o dvě až pět desetin milimetru, za rok až o osmnáct centimetrů. Povrch vlasu je šupinatý, vědci si myslí, že je to proto, že jsme se vyvíjeli z ryb a plazů. Z vlasů lze vyčíst mnohé, je to odpadkový koš těla, který prozradí, jak o sebe dbáme, jakými neduhy trpíme nebo teprve trpět budeme.  

Když Dalila ostříhala vlasy silákovi Samsonovi, připravila ho tak o jeho nepřemožitelnost. Nejen v biblickém příběhu, ale i ve skutečnosti vlasům přisuzujeme velkou moc, woodoo je využívá při získávání moci nad druhými, lidé si vlasy vyměňovali jako zástavy lásky, Indiáni si své skalpy hrdě vystavovali ve svých táborech.

Jakou moc a význam přisuzujete svým vlasům vy? Dáte, či nedáte na ně dopustit? Už jste si vyzkoušeli nějaký šílený účes?