Mytí rukou prý mění psychiku

Ruce budete mít sice čisté a nenakazíte se žloutenkou nebo jinými přenosnými chorobami, ale vaše mysl pak může lehce churavět. Umyté ruce vás mohou připravit o rozhodovací schopnosti.

Přišli na to britští akademici, kteří dlouhou dobu studovali vliv hygieny na lidské chování. Odhalili, že lidé, kteří si před nějakým zásadním rozhodnutím myli ruce, pak byli mnohem shovívavější a rozhodovali se jinak.

Neumytí a drsnější

K podobným závěrům došli i v rámci politického průzkumu, ti voliči, kteří si před vhozením volebních lístků do uren neumyli ruce, volili tvrději a neodpouštěli žádné politické přehmaty a chyby, oproti tomu voliči s umytýma rukama byli shovívavější a nějaké ty chyby politikům odpustili mávnutím svých umytých končetin.

Jak se korektním způsobem dalo zjistit, kdo jak volil v závislosti na hygieně, nevíme, ale výzkumníci jsou na přesvědčivosti svých dat trvají.

Jiná studie, jejíž výsledky už byly lehčeji dosažitelné, byla provedena na 44 lidech sledujících úryvky z filmu Trainspotting. Kdo ho zná, ví, že hlavními hrdiny jsou feťáci a o drsné scény není nouze. Půlka diváků si před promítáním umyla ruce a druhá ne. Pak se jich zeptali, jak by na stupnici od jedné do devíti ohodnotili brutalitu a morální pokleslost hrdinů snímku. S tím, že 1 je v pohodě a 9 je vážně hodně odsouzeníhodné. Co myslíte, jak to dopadlo?

Samozřejmě, že ti s umytýma rukama neodsoudili zlodějnu, pojídání psů, fetování a smrt ve všech možných podobách takovým šmahem jako neumytí diváci.

Pozitivní, nebo ne?

Šéf podobného výzkumu Simone Schnall, psycholog na University of Plymouth, k tomu řekl: “Dosáhli jsme skvělých výsledků, protože jsme díky těmto výzkumům dokázali, jak moc nás v životě ovlivňují náhodné věci, které děláme. Tyto poznatky by se daly využít ve volební praxi nebo u soudů.”

Jiný psycholog Carey Cooper však úplně nesouhlasí s tím, že výsledky tohoto bádání jsou pozitivní. Spíše ho děsí. ”Ukazuje se, že obyčejné mytí rukou z nás může udělat osoby, které jsou mnohem víc tolerantní k chybám druhých. To je děsivé, když si představíme, jak by to vědci mohli aplikovat, zejména třeba ve zmíněném soudnictví.”