Proč může být Facebook nebezpečný?

Z Facebooku se stal gigant a fenomén, který vedle cenného kontaktu s lidmi, s nimiž byste se jinak nesetkali nebo neviděli tak často, působí také jako dvojsečná zbraň.

Představitelé Evropská komise (EK) už varovali před koncentrací citlivých osobních dat uživatelů. Lidé na Facebooku podle EK riskují ztrátu soukromí, z komunitních sítí přitom jmenoval komisař pro spravedlnost Jacques Barrot konkrétně Facebook.

Být paranoidní
Proč? Na Facebooku se objevuje tak velké množství soukromých až intimních detailů, které není úplně nejlepší sdílet s opravdovými přáteli, ale i s pseudopřáteli (při honbě za co největším počtem "přátel"), bývalými milenci a milenkami, někdejšími i současnými spolužáky a stále častěji i s pracovními kolegy. To vše většinou pod plným jménem.

Problém Facebooku je v tom, že narozdíl od virtuálního světa typu Second Life, kde žijete defacto druhý, virtuální život, tady žijete život reálný, akorát s ním vstupujete do virtuálního prostředí. Jsme tak svědky dosud nemyslitelného propojení obou světů.

Jistě, nikdo nepopírá, že Facebook podporuje kamarádství, pomáhá udržovat kontakt s lidmi na opačném konci světa, kontakty mezi přáteli a dokáže přispět k lepší organizaci reálného života. Jenže s jeho masovou a raketově rostoucí oblibou je potřeba být opatrný. A opakovat si: "To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou..."

Stinné stránky
Málokdo si totiž připouští, že exhibování se soukromými informacemi má hodně stinných stránek.

Možná se jen smějete hrozbám nepříliš zdatných kritiků, kteří hovoří o tom, že na základě informací vložených do vašeho profilu na Facebooku by se vám mohlo něco stát, protože leckdo ví, kam zrovna jdete (a třeba by vás mohl přepadnout). To, co na Facebook napíšete, může stát i život. Stačí se podívat do Velké Británie, kde manžel zabil svou ženu za to, že svůj status změnila na svobodný.

To je ale opravdu extrémní případ. Ovšem tím to, jak Facebook zasahuje do našich životů, nekončí.

Život jako na dlani
Jsou i daleko prozaičtější příklady, nemusí jít rovnou o vykrádačku či vraždu. Jde o to, že detaily o svém životě, které na Facebook vyvěsíte, pravděpodobně sledují nejen vaši přátelé, ale i lidé, s nimiž vstupujete do jiných společenských vztahů v reálu.

Potenciální či aktuální zaměstnavatelé nebo prostě lidé, kteří do vašeho života vstoupí v budoucnosti a mohou si vás tak zpětně prověřit.

Je nutné zkrátka myslet do důsledků a představit si možný řetězec událostí. Pro Čechy poměrně běžná věc: říct v práci, že jsem nemocný, odjet na hory a samozřejmě to nezapomenout napsat na Facebook, případně později dodat fotografie nebo dokonce napsat, jaký jsem borec, že mi všichni nalétli.

Přitom člověk tak trochu zapomene, že mezi dvěma sty „kamarády“ má také svého šéfa či kolegy. Jelikož jsou všichni tak vnímaví a hltající informace, jako je dotyčný psavý a sdílný, informace se šíří digitální rychlostí a na konci je třeba i vyhazov. Takové případy se skutečně staly a nemuselo jít jen o hory.

Také nemusíte foto na Facebook vyvěsit vy, stačí když to neprozřetelně udělá někdo, kdo s vámi na těch horách či kdekoliv jinde byl.

Zajímavý materiál pro šéfa a rodiče
Pro zaměstnavatele se Facebook stává skutečně mocným nástrojem. Zjišťují tak, jestli ve firmě zaměstnávají skutečně schopné a zodpovědné lidi, nebo zda se jim tam někdo nechodí jen prospat po probouřených nocích.

Navíc pokud napíšete "šéfová je opravdová kráva", neznamená to negativní důsledky jen pro současné postavení v zaměstnání, leccos to svědčí o vaší loajálnosti k vedení i do budoucna.

Jen těžko si některý z vašich příštích potenciálních zaměstnavatelů bude chtít nasadit do firmy někoho, kdo veřejně cejchuje své nadřízené na internetu a snižuje tak jejich autoritu.

„Kouzlo“ Facebooku začínají objevovat rovněž rodiče, kteří své ratolesti mohou držet v šachu jejich vlastními zbraněmi.

Paranoia. Nezapomeňte...
Většina lidí se na Facebook zaregistruje a učí se ho používat. Prakticky okamžitě se vrhnou na vyplňování profilu, kde na sebe z opojení tím úžasným prostředím doslova vykecají všechno možné, co by za normálních okolností do očí nikomu neřekli a pravděpodobně ani neuvedli v dotaznících.

Jednoduše proto, že by to považovali za neslušnost a neomalenost. Co je komu do toho? Ale ve virtuálním světě kupodivu do celého světa prohlásí cokoliv.

Jenže, profil je jedna věc a nastavení jeho využití věc druhá. Právě na zmiňované nastavení se kdekdo vykašle (už jsme tu mluvili o paranoie, vzpomínáte?) a výsledkem je kupříkladu skutečnost, že se do vašeho profilu dostanou nejen autorizovaní kamarádi, ale také členové stránek a produktů, jichž jste fanoušky.

Detaily nevidí jen přátelé
Nehledě na to, že většina lidí přístup ke svému profilu autorizuje kdekomu. Třeba lidem, se kterými se v reálu jen zdraví a někdy ani to ne. Spousta kontaktů je takzvaně „mrtvých“.

Místo "přátel" jde spíše jen o známé. Nekomunikujete s nimi, ale z jakési přirozené zvědavosti navštěvujete jejich profily. To je sice hezké, na druhou stranu odhalujete soukromí v podstatě cizímu člověku, a to dobrovolně.

Proč všichni křičí, že jsou na letišti kontrolováni, že se na ulicích rozmisťují bezpečností kamery, že se do cestovních víz vyplňují zdánlivě nesmyslné údaje? Křičí proto, že ztrácí soukromí. Jenže pak jdou a na Facebook napíší mnohem více.

Jak se tedy chovat bezpečně? Rozhodně omezte vkládání osobních údajů, které dáváte na profil. Nikdo, kromě vašich nejbližších přátel, přece nemusí znát vaše celé jméno, adresu, telefon... Těm ostatním to můžete sdělit i jinak. Např. Líbímseti.cz uživatele netlačí k tomu, aby se přátelili s množstvím známých a je stále hlavně o zábavě, což se už o Facebooku tolik říci nedá.

Samozřejmě, Facebook není sám o sobě špatný a netvrdíme, že by se na něj neměla dávat žádná data. Ale co třeba se omezit na nějaké nevinné zajímavosti, upozornění na všeobecné perličky ze světa, a když to není potřeba, tak nezacházet do přílišných detailů?

Které sociální sítě používáte a co o sobě prozrazujete? Napište nám do diskuse svůj názor.