Fatální zranění, která se podařilo přežít

Jistě, má své chyby, ale ty si lidstvo ve skutečnosti přivodilo samo. Tělo přitom dokáže snést opravdu pořádnou porci poškození a bolesti. Některé případy extrémních nehod, které se podařilo přežít, berou dech.

Rozpůlení

Když člověk pracuje na železnici, musí počítat s určitým rizikem. Zejména v minulosti nebyly nehody, které končily amputací paže nebo nohy, ničím výjimečným. Ale co zažil Truman Duncan, přece jen výjimečné je.

Nešťastnou shodou náhod se zahákl o vlak, který ho zatáhl pod sebe a v podstatě ho uprostřed těla rozpůlil. Ve většině případů by to znamenalo konečnou – smrt. Duncan se ale rozhodl, že nebude řvát jako holka, vzal do ruky telefon a vytočil záchranku.

Vyprošťovací práce trvaly dlouhých pětačtyřicet minut. Za tuto dobu obvolával Duncan i své nejbližší. Nakonec se jeho horní polovinu těla vyprostit podařilo a dnes může Truman žít dále, i když s velkým hendikepem.

Měl vlastně štěstí v neštěstí. Těžká lokomotiva zabránila tomu, aby vykrvácel. I takhle ale ztratil zhruba polovinu krve.

Kolík skrz mozek

Tento případ už je staršího data. Spadá do dob budování železnice ve Spojených státech amerických a přihodil se dělníkovi jménem Phineas Gage. Ten pokládal dynamity, které se tenkrát ještě z nějakého důvodu zabíjely do země kolíky. Že je to docela nebezpečné, nikoho nenapadlo, až do osudné nehody.

Při zabíjení kolíků poblíž dynamitu se výbušnina rozhodla k explozi. Samo o sobě nepříjemné. Tady jde ale především o dotyčný kolík, který Phineasovi proletěl vletěl do tváře a vylétl horní stranou lebky.

Občas se podobné případy stanou tak, že předmět mine důležité orgány. Takové štěstí ale Phineas neměl. Tedy pokud nepovažujete mozek za důležitý orgán. Kolík šel přímo skrz něj. Muž ale přežil, byť si tehdejší medicína nevěděla rady a do díry mu doktoři nacpali pouze drenáž.

Přesto ale k údivu všech došlo k takřka úplnému zotavení a Phineas Gage vedl nadále vcelku normální život. Ukázalo se, že mozek se dokáže přizpůsobit i svému poškození. Gageovi přátelé akorát po zotavení tvrdili, že se z něj stal větší zmetek. Ale není to ještě dobrá daň za to, že přežijete takovou nehodu?

Žijící cedník

Ačkoliv vám hollywoodské snímky mohou namlouvat cokoliv, střelné zbraně zabíjejí, a to poměrně spolehlivě. Že Bruce Willis snese pár kulek v těle a ještě podá plný výkon, je jedna věc, ve skutečnosti stačí jedna dobře mířená a většina lidí se kácí a možná už se nikdy nezvedne.

Přesto jsou ale výjimky. Například Joseph Guzman, který posunul hranici „přežitelnosti“ na devatenáct obdržených kulek.

Jednou večer tak se svými přáteli slavili, když se pak v noci vydali do ulic šířit osvětu. Prý chtěli poučovat děti o žalmech a verších z Bible. To je Josephova verze. Policie tvrdí, že stříleli do pouličního osvětlení a nenapadlo je nic lepšího než na děti mířit pořádným kanónem. Pravda bude asi někde mezi tím.

Každopádně, takový výklad už je v USA důvod, proč zahájit palbu. A policie dlouho neváhala. Když už se přitom taková přestřelka strhne, je docela těžké přestat.

Joseph byl ve frontové linii a příslušníci policie na něj vypálili dobrých padesát střel. Jedenatřicet minulo cíl. Ale řada z těch, které ho neminuly, podle lékařů sama o sobě klidně mohla způsobit smrt.

Nezpůsobila. Kulky měl přitom úplně všude. V hrudníku, břiše, nohách, rukou a jednu dokonce ve tváři.

Pokračování s dalšími nehodami příště...