Přežili neskutečné úrazy a nehody

Ale když se podíváte na některé případy neuvěřitelných přežití, dojde vám, že jde o pořádně tuhý organizmus, jenž dokáže leccos přestát. A co si budeme nalhávat, medicína toho dneska umí opravdu dost.

Minule jsme se podívali na trojici opravdu neskutečných nehod a zranění, která se podařila dotyčným přežít. Nyní v těžko uvěřitelných příhodách pokračujeme a vězte, že jsou ještě drsnější.

Hřebíky v hlavě
V předchozím dílu článku jsme měli chlapíka, který přežil zaražení kolíku do mozku. A teď tu máme někoho, kdo zašel ještě dál a přežil hned dvanáct hřebíků zaražených v hlavě. Jak se to stalo?

Inu, v roce 2006 si jeden obyčejný muž z amerického státu Oregon uvědomil, že ho to na tomhle světě vlastně pořádně štve a jako mnoho dalších se rozhodl skoncovat se životem. Chtělo by se říct, že to mohl udělat šikovněji a méně bolestně. Na druhou stranu – přežil.

Muž si vzal takové to zařízení na zastřelování hřebíků a nenapadlo ho nic lepšího než si ho namířit proti hlavě. Asi byl hodně zklamaný, když po prvním hřebíku zjistil, že je stále ve svém domě v Oregonu a pořád žije. To se opakoval i po druhém, třetím, čtvrtém…

Když došlo na dvanáctý hřebík, z nějakého důvodu muž přestal střílet. Předpokládáme, že těch dvanáct už docela bolelo. Proto se vydal do nemocnice, kde doktorům řekl, že ho bolí hlava, ať s tím něco udělají.

Ti pojali podezření a poslali ho na rentgen, kde se zděsili. Poměrně hluboko v mozku spatřili všechny ty hřebíky, navíc zastřelené z obou stran, takže v průběhu celé té anabáze muž dokonce vystřídal ruce. Náčiní bylo asi příliš těžké.

Hodinu pod vodou
Tělo má určité základní potřeby, jako například jídlo, pití, spánek, permanentní přístup na internet nebo kyslík. Ten je pravděpodobně nejdůležitější. Zatímco bez výše jmenovaných vydržíte přinejmenším několik dní, i ti největší borci se po nějakých jedenácti dvanácti minutách bez vzduchu začnou dusit.

Případ Michelle Funk nazývali i ti největší odborníci zázrakem. A co že se vlastně přihodilo? Nic menšího, než že Michelle vydržela celou jednu hodinu pod vodou. Samozřejmě ne dobrovolně.

Psal se rok 1986, když si hrála u zátoky, do které nešťastně spadla. Byla nalezena o hodinu později. Její tělesná teplota klesla na 66 stupňů a neměla srdeční tep. Oba indikátory hovoří pro smrt. Dalo se snad po hodině ve vodě očekávat něco jiného?

Doktoři to nicméně nevzdali a napojili ji na speciální zahřívací a resuscitační přístroj. Po třech hodinách usilovného snažení se Michelle rozběhl srdeční tep.

Dosud není zcela jasné, jak se to mohlo podařit. Někteří z lékařů soudí, že pomohla velmi studená voda, která do určité míry zmrazila tělo a dokonce i mozek, takže neutrpěl žádná poškození, která obvykle nastávají už po několika minutách bez kyslíku.

Oddělení hlavy
Dobrá, popsali jsme si řadu hrůzostrašných zranění, která se nějakým zázrakem podařila přežít. Ale dekapitace (oddělení hlavy od těla)? Není to už příliš? Ne! I něco takového se dá rozdýchat.

Nepředstavujte si hned useknuté hlavy z Velké francouzské revoluce nebo teenagerských hororů. Useknout hlavu se vším všudy, aby se skutečně odkutálela, není vůbec nic jednoduchého.

A není to ani náš případ. Shannon Malloy totiž při autohavárii utrpěla takzvanou vnitřní dekapitaci. To znamená, že došlo k odtržení každičkého vazu a šlachy, která spojuje míchu s lebkou. Lékaři v nemocnici museli konstatovat, že Shannonina hlava drží na krku jen díky kůži (samozřejmě notně plandala).

Páteřní chirurg, který Shannon operoval a léčil, potvrdil, že ještě nikdy předtím neviděl, aby se někomu něco takového podařilo přežít. Asi proto, že hlava je docela důležitá součást těla. A jistě víte, že věci jako mícha a páteř jsou velmi choulostivé.

Shannon měla ale štěstí, páteř a mícha byly v překvapivě dobré kondici a lékaři se tak pokusili lebku nasadit zpět a vazy rekonstruovat. Asi pětkrát se to nepovedlo, takže hlava opět spadla jaksi mimo, což Shannon popisuje jako hrůzné zážitky. Pak to ale klaplo a žena žije dále. Má jen menší zrakové a řečové problémy. Ale co byste taky chtěli, když už jste byli v podstatě bez hlavy?