Proč jedna sladkost nikdy nestačí

Jí se stále
Prakticky bez jakéhokoliv regulačního mechanismu se po jídle automaticky začnete sápat, respektive si brát jednu (například) sušenku za druhou, aniž byste cítili, že máte přestat.

Pakliže nemáte obzvlášť vyvinuté sebeovládání, určitě jste takovou situaci zažili. Zkrátka jíte to, co je před vámi, jedno zda slané či sladké.

Není divu, že se pak po ulicích prochází stále více lidí, které lze označit za tlusté. Například ve Velké Británii bude v roce 2012 obézní jedna třetina obyvatel! A vězte, že u nás je to spíše horší než lepší.

Nikdy předtím přitom nebyla větší možnost jíst zdravě. Naši předci navíc rozhodně neměli taková vodítka, jako máme my dnes.

Ale přesto – většina lidí sáhne po nezdravém jídle v množství větším, než vhodném. Odborníci však upozorňují na to, že nemusí jít jen o naprostý nedostatek vůle dnešních lidí.

Návykové látky?
Znepokojení vyvolávají především výrobci určitých potravin, kteří jsou v podezření, že kombinováním cukrů, tuků či soli spouští v lidském mozku touhu po té určité potravině – samozřejmě většinou značkové.

Jde o správný mix chutí, jenž vzruší větší množství neuronů, což je vlastně silnější signál ve smyslu „jez dále“.

Ono podvědomé sahání po dalším kousku čokolády není ani tak věcí naučeného zvyku, jako spíše mozkem vyslaného signálu.

Producenti nejrůznějších sladkostí nebo chipsů dobře vědí, jak připravit ten správný mix. Platí například, že čím více cukru, tím větší potěšení. Platí to však jen do určité míry. Pak dojde k přeslazení a nepoživatelnosti.

Správný moment
Je proto třeba vystihnout ten nejsprávnější moment při slazení. A vězte, že obří potravinářské koncerny ho mají velmi dobře spočítaný.

A samozřejmě to není jen cukr nebo sůl. Těch ingrediencí je mnohem více a nakládá se s nimi podobně. Přesný mix je vždy interním tajemstvím. Proto třeba tyčinku Snickers nemůže vyrábět kde kdo.

Podobné postupy fungují i ve známých řetězcích rychlého občerstvení. Jídlo, kterým tak rádi pohrdáme a tvrdíme, jak je špatné, v sobě v konečném součtu má něco, co nás neustále láká.

Objevily se desítky konspiračních teorií o tom, jak McDonalds do svých hamburgerů přidává návykové látky. To by mu pochopitelně neprošlo, jelikož je neustále kontrolován. A máme to tu opět: jde o dobře nakombinované, léty prověřené látky. Proto máme nutkání (obzvlášť jakmile ucítíme tu vůni) sem zajít a dát si další kalorickou nálož.

Nová role jídla
Jídlo už dnes není jen prostředkem, jak ukojit hlad. Tedy služebníkem lidí. Mnozí už slouží jídlu. Jsou jím posedlí. Projevuje se to i v nejrůznějších dietách. Jak zhubnout? To byla otázka, která naše předky ještě před desítkami let vůbec netrápila. Spíše nebylo co do žaludku.

Žijeme v době hojnosti a jedním z průvodních jevů, v podstatě jakýsi symbol prosperity, je dobré jídlo. Dosyta se najíme toho nejlepšího a jdeme si zasportovat, aby se nedejbože neuložily tuky.

Lidé jakoby zapomněli na prvotní funkci jídla. Dnes více než o výživnou hodnotu jde o chuť, případně „zdravost“.

Dobrým příkladem je vepřová panenka. Dnes drahá pochoutka považovaná za nejlepší část prasete. Dříve odpad, který se dával psům, zatímco lidé konzumovali části co nejtučnější, tedy nejvýživnější.