MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Na tato a další tajemství se dívá expertka Rita Carter ve své nové knize, která se zatím prodává jen v angličtině pod názvem The Brain Book. Podívejme se na několik ze zajímavých objevů, které přináší.

Jsme zpoždění o polovinu sekundy
Trvá zhruba půl vteřiny, než podvědomí dokáže zaregistrovat přicházející stimul z vnějšího světa. Tohoto zpoždění si však nejsme vědomi a myslíme si, že reagujeme zcela v reálném čase. Je to dáno iluzí okamžitosti, která jakoby posouvá události do minulosti a začíná s nimi počítat teprve tehdy, když vstoupí do mozku.

Mozek touží po cukru
Glukóza je jedinou potravou mozku. Ten je přitom zdaleka nejvíce konzumujícím orgánem v lidském těle. Přestože tvoří zhruba jen dvě procenta lidské váhy, spotřebuje na dvacet procent přijaté glukózy.

Za den potřebuje zhruba 420 kalorií, tedy asi pětinu doporučeného denního příjmu. Mozek navíc nedokáže cukr ukládat, a tak je nutné, aby byl k dispozici neustále, stejně jako kyslík. Pakliže se k němu mozek nemůže dostat, hrozí do deseti minut nenapravitelné poškození mozku.

Proč nás děsí horory?
Určité mozkové buňky se aktivují tehdy, když se pohybujete. Překvapivě ale i tehdy, když vidíte někoho jiného v pohybu. To znamená, že s ostatními do určité míry sdílíme jejich zkušenost.

Takzvané zrcadlové senzory nám umožňují do jisté míry vypozorovat to, co jiný člověk prožívá nebo cítí, aniž bychom o tom museli přemýšlet. Jde o jeden z nejdůležitější poznatků vědy za poslední dobu. Když někoho vidíme dělat nějakou činnost, v mozku ji podvědomě provádíme také. Například když někdo běží, část mozku rovněž plánuje běh.

Podobně náš mozek přebírá také pocity. Pakliže se někdo na obrazovce bojí a je to na něm vidět, bojíme se také.

Nikdy nezapomenete všechno
Naše vzpomínky jsou rozmístěny po celém mozku. Když je tak jedna jeho část poškozena, nezapomeneme úplně všechno. Dlouhodobé vzpomínky jsou tak víceméně nesmazatelné, i když se může ztratit jejich kousek.

Kdyby však paměť byla uložená na jednom místě, stačila by třeba mozková mrtvice a celá minulost by byla v podstatě smazána.

Deja vu
Deja vu je charakterizováno jako náhlý silný pocit známosti a také pocitu, že tohle už jsme jednou zažili. Přesně ten samý moment. Jedním z vysvětlení je, že situace vyvolá (spustí) nějakou podobnou vzpomínku z minulosti a špatně ji zařadí jako zcela shodnou.

Méně častým jevem je Jamais vu. Ten spočívá v tom, že si připadáte divně v situaci, která by vám měla být známá. Například když si doma připadáte cize nebo když si na sekundu neuvědomíte, že osobu, která k vám přikročila na ulici, znáte.

Einsteinův mozek
Drtivá většina lidských mozků je zhruba shodná. Jsou tu ale výjimky. Například Einsteinův mozek. Zjistilo se, že byl širší než normálně a že v něm chyběla část rýhy, která prochází prostorem určeným matematickým a prostorovým výpočtům. To pravděpodobně způsobilo, že jednotlivé buňky spolu mohly komunikovat snáze.

Proč ženy brečí více?
Jednoduše proto, že jsou mnohem více ve spojení s emocemi. Lidský mozek je rozdělen na dvě části, které jsou spojeny silným pásem nervové tkáně. Tato tkáň se přitom ukazuje být širší u žen, což indikuje větší propojenost obou hemisfér.

Konkrétně to znamená, že pravá emoční část je lépe propojena s levou analytickou částí. Emoce jsou tak u žen naprosto běžné a běžně zakomponované v jakémkoliv myšlení či mluvení.

Když ženy řeší komplexní úkoly, používají obě části mozku, zatímco muži ve výraznější míře používají tu část, která se na daný úkol více hodí.