MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Jediné, co přitom potřebuje, je jen pytlík s magnéziem, které čas od času protře mezi prsty, aby mu na stěnách domů neklouzaly. Jinak by to byla katastrofa a téměř jistá smrt pro blázna, který vylezl už na většinu výškových budov planety.

Mohli ho vidět v Chicagu, když šplhal na Sears Tower, v New Yorku, jak lezl na slavnou Empire State Building, „vyběhl“ na dvojčata Petronas Towers v malajsijském Kuala Lumpur, vyšlápl si i na Golden Gate Bridže v San Francisku i na nejvyšší mrakodrap světa – 508 metrů vysoký Taipei 101 na Tchajwanu.

Proč to ale tenhle čiperný chlapík a otec tří dětí dělá? Zvlášť když sám říká: „Jsem od přírody hazardér, rád si hraju se svým životem. Odmítám jakékoliv zajištění. Vím, že jednoho dne prohraju, počítám s tím.“

Někdy se mu nepodaří vyšplhat až na vrchol budovy, před tím ho občas stačí zajistit policie. Není se co divit, jen těžko by se mohl rozplácnout o chodník několik pater pod sebou za její asistence. Alain se většinou dobře baví, když ho policisté nahánějí. „Je to úžasný pocit, když vás chce zastavit stovka poldů, jenže na vás nemůžou. Užívám si to,“ říká.

Pochází z jihovýchodní Francie, z města Valence, lézt začal už v jedenácti letech. V televizi tehdy viděl film o horolezcích a měl jasno. Když o rok později přišel domů ze školy a neměl klíče od zamknutého bytu, vyšplhal tam. A rozhodně to nebyla žádná brnkačka, bydleli tehdy v sedmém patře. „V tu chvíli jsem věděl, že budu lezec,“ doplní Alain.

Jenže brzy poznal, že trpí závratěmi. „Je to druh fóbie. Když se rozhodnete to překonat a napnete k tomu úsilí všechny síly, nakonec se vám to podaří. Krůček za krůčkem. Taky se mi to podařilo,“ říká Roberts. Blízko bydliště měl Alpy, ale hory ho brzy přestaly bavit. Začal lézt po budovách, nejlépe mrakodrapech.

Samozřejmě, občas taky spadne a není to nic příjemného. Nejhorší nehoda se mu stala v roce 1982 ještě předtím, než přestal používat jistící vybavení. Spadl z patnácti metrů a dopadl na hlavu. Zlomeno a naštípnuto bylo téměř vše, co mohlo – lebka, pánev, paty, ramena i zápěstí. „Stále jsem se z toho zcela nevyléčil, ale přizpůsobil jsem se možnostem těla. Při některých pohybech jsem stále limitován,“ uvádí.

Když mluví o svých výkonech, dělí výstupy na jednoduché a složitější. Mezi ty jednoduché řadí například Eiffelovku, byla prý snadná. „Takový velký žebřík,“ vzpomíná. Za 45 minut byl nahoře.

Naopak Sears Tower se svými 108 podlažími byla jiný oříšek. „Skla se zamžívala a pořádně to klouzalo. A to ve chvíli, kdy jsem vylezl 90 pater a dvacet mi zbývalo. Nebylo přitom cesty zpět. Byly jen dvě možnosti – vylezu, nebo spadnu,“ usmívá se. Nahoře na něj čekalo třicet policistů, hasiči a záchranáři.

Na taková přivítání je už Alain zvyklý a jeho právníci také. Spoustu policejních cel už zná zevnitř, zatčen byl nesčetněkrát. Nejinak tomu bude při dalších výstupech, které plánuje.

Video z Petronas Towers:


Video z Abu Dhabí: