Námětem pro filmové a muzikálové zpracování byla kniha Fantom opery francouzského spisovatele Gastona Lerouxe, která vyšla v roce 1910. Fantomem pařížské Opery Garnier byl znetvořený Erik, který strašil návštěvníky i samotné účinkující. I když se nám zdá příběh o tajemné postavě jako smyšlený, sám Leroux tvrdí, že fantom skutečně žil. Někteří lidé tomuto příběhu věří, jiní ho považují za pouhou pověst. Jak je to tedy doopravdy?
„Fantom opery existoval. Vůbec to nebyla jen inspirace umělců, pověra ředitelů a směšný výtvor vznětlivých mozků slečen z baletního sboru, jak se dlouho věřilo. Ano, fantom existoval, z masa a kostí, ačkoliv budil všechna zdání opravdového fantomu, tedy stínového přízraku,“ těmito slovy začíná román Gastona Lerouxe. I vedení opery Garnier potvrdí, že ve sklepení budovy žila kdysi tajemná osoba. Několik lidí se se záhadným fantomem i setkalo.
Fantomem Opery je pravděpodobně muž jménem Erik. Ten se narodil nejspíš ve druhé polovině 19. století v okolí města Rouen. Na svět přišel Erik s ošklivě znetvořenou tváří a tak se ho lidé začali hned bát. V osmi letech se chlapec přidá k cirkusu, který na jeho zjevu značně vydělává. Erik je zde znám jako „živá mrtvola“. Postupem času se Erik naučí i mnoho artistických kousků a s cirkusem procestuje celou Evropu, velký úspěch sklidí také v Persii. Zde si ho oblíbí rodina místního šáha Nasser al-Dina. Vysoce postavená rodina brzy pozná, že Erik nevnímá rozdíl mezi dobrem a zlem, a tak ho využívá i k několika vraždám. Erik rodině dokonce v paláci navrhuje systém tajných podzemních chodeb pro případný úkryt. Šáh se ale později začne bát, že by Erik mohl tajemství chodeb prozradit a chce se ho zbavit – jak jinak než vraždou. Erik ale naštěstí uteče do Francie. A právě v té době začíná stavba Opery Garnier.
Při stavbě budovy se ovšem vyskytl jeden problém. V podzemí stavby se totiž nachází velké jezero. S ním si stavitelé nakonec poradí – pod samotnou budovou Opery je několik pater šachet, které mají zabránit prosakování vody. Toto bludiště pod Operou se stane Erikovým domovem, kde žije ukryt před lidmi. Ve stěnách budovy si Erik také vybuduje různé skrýše a průchody. Zaměstnanci Opery o tajemném obyvateli věděli, dokonce prý sám Erik skládal některé opery, za které dostával od vedení zaplaceno. V Opeře měl také fantom svou vlastní lóži, ve které ovšem usedl jen jednou, a to při slavnostním otevření budovy. Jedná se o lóži číslo pět na prvním balkóně. Pokud budete mít to štěstí do této lóže usednout, zkuste poklepat na strop nad sebou. Měl by být dutý, nacházejí se v něm prý tajné dveře.
Do života fantoma pařížské Opery vstoupí zpěvačka Christine Dahé (Dané). Jedná se o skutečnou postavu, která v Opeře Garnier vystupovala. Erik se do ní nešťastně zamiluje. Christine z Opery uteče s vikomtem Raoulem de Chagnym. Nešťastný Erik po této události už ze svého podzemního bytu nikdy nevyjde, zemře tam žalem.
Celý tento smutný příběh můžeme považovat za smyšlený. V roce 1907 se ale najde důkaz o existenci bytosti v podzemí Opery Garnier. V tomto roce mají být uloženy fonografické záznamy slavných oper právě ve sklepení Opery Garnier. Při zboření jedné zdi se najde dvoupokojový byt s luxusním vybavením z 19. století. V tomto bytě se také objeví mrtvola muže s velmi zdeformovanou lebkou. To dokazuje přítomnost znetvořeného muže v podzemí budovy. 15. dubna 1927 umírá Gaston Leroux se slovy: „Musíte mi věřit. Ten příběh o fantomovi je pravdivý."
V prosinci roku 2007 bylo podzemí Opery Garnier zpřístupněno veřejnosti. Můžete tak začít sami pátrat, zda fantom skutečně žil.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!