Rodina, která nesnáší umělou hmotu

Jenže paní Sandra Krautwaschl z rakouské vesničky Eisbach tvrdí, že to jde. Dokonce na toto téma napsala svou knihu. Jak k tomuto přesvědčení vlastně došla?

Osudová dovolená v Chorvatsku

Všechno se odehrálo v létě 2009, kdy rakouská rodinka zavítala na prázdniny do Chorvatska. Krautwaschlovi si užívali moře a sluníčka a jejich děti je neustále bombardovaly dotazy, proč je u moře – které je tak krásné – tolik odpadků. Kde se všechen ten marast vzal? Sandra si v ten moment uvědomila, že všechny ty hordy nepořádku jsou vlastně plastové obaly. Když se vrátila do své rodné hroudy, zjišťovala, jaký vliv mají plastové předměty na planetu a zděsila se. Ano, Rakousko sice patří mezi země, které se snaží plast recyklovat, to se ale nedá říci o jiných koutech světa, kde nápor plastového odpadu roste a zatěžuje planetu.

Plasty – nezničitelný odpad

Čtyřicetiletá fyzioterapeutka tedy došla k závěru, že do té doby, dokud bude plast žádaný, bude se naše planeta strádat. Ke stejné tezi došel i filmař Werner Boote, který ve svém dokumentu o umělé hmotě říká, že každý rok lidé zahltí zemi 240 miliony tun tohoto odpadu. Navíc, tento umělohmotný kolos se v přírodě nerozkládá (jako třeba papír či dřevo), a tudíž je téměř nezničitelný. Navíc ještě znečišťuje zemi a moře karcinogenními látkami, které samozřejmě ovlivňují i zdraví lidí. Proti této „otravě“ planety právě Sandra Krautchwaschl bojuje: „Čím více jsem toho o plastech zjistila, tím intenzivněji jsem si uvědomila, jak jsou nebezpečné. Už s nimi nechci mít nic společného.“

Nový život a jeho svízele

Krautwaschlovi se proto rozhodli žít bez umělé hmoty. Během jediného měsíce vystěhovali všechny plastové věci ze svého domu a najednou s hrůzou zjistili, jaké množství jich vlastně bylo. Teď si však na umělohmotné propriety ani nevzpomenou, například používají dřevěné zubní kartáčky, kovovou přepravku na mléko, hodně věcí v jejich domácnosti je také ze dřeva, kovu, papíru či skla. Rodina přiznává, že začátky nového života byly pro ně těžké, protože eliminace plastu zároveň ovlivňovala i jejich nákupy potravin, které bývají balené v plastových obalech.

Trocha plastu je nutná

„Někteří lidé si myslí, že žijeme jako v době kamenné, ale není to pravda. Naopak, řekla bych, že žijeme jednodušeji a klidněji, než předtím,“ říká Sandra. Její rodina však zjistila jednu nemilou věc – a to, že ze své každodenní existence nemohou plast zcela vymýtit. To se týkalo věcí, které jsou nenahraditelné, jako jsou elektroinstalační dráty, ale i bezpečnostních předmětů, například cyklistické helmy. Krautwaschlovi tvrdí, že i ta málo plastu, se kterou přijdou do styku, se snaží používat s ohledem na přírodu – například s jinou rodinou si pořídili dohromady auto, o které se dělí.