Pravda a mýty o lidském mozku

Velmi rozšířený mýtus tvrdí, že náš mozek má šedou barvu. I přesto, že mozková kůra je skutečně šedá, samotný mozek takovou barvu nemá. V mozku najdeme spoustu barev. Například krev zajišťující přenos kyslíku, barví orgán do červena. Tenká nervová vlákna zase dávají mozku barvu bílou. Také bychom zde našli černou barvu, kterou má na svědomí barvivo neuromelanin. Mnoho lidí si ale stále myslí, že v hlavě nosí šedý mozek. Domnívají se to často proto, že se většinou mluví právě o šedé kůře mozkové, ale hlavní důvod rozšíření mýtů dávají muzea. Pokud zde totiž vystavují orgány, nakládají je do formaldehydu, aby je po dlouhou dobu uchovali v dobrém stavu. A právě ve formaldehydu mozek po nějaké době zešedne.

Už jste někdy slyšeli o tom, že poslechem Mozartovy hudby se zvýší vaše IQ? A věříte tomu? Tento názor pronesl v 50. letech americký doktor Albert Tomatis a nazval ho „Mozartovým efektem“. V roce 1990 jeho teorii potvrdil i americký psycholog Gordon Shaw. Ten provedl testy se skupinou studentů, kterým pouštěl právě Mozartovy skladby. Poté studenty nechal napsat IQ test, ve kterým se prý každý zlepšil v průměru o osm bodů. To inspirovalo řadu odborníků k dalším pokusům. Žádný z nich ale nepotvrdil, že by nám mohla hudba slavného hudebního skladatele nějak zvýšit IQ. I přesto, že nejsou tedy definitivně vědecky dokázány účinky Mozartových skladeb na naši inteligenci, prodávají se třeba speciální nahrávky pro lepší myšlení.

Říkal vám už někdo, že učením se v našem mozku vytvářejí nové a nové záhyby? tak tomu nevěřte. V mozku učícího se člověka skutečně dochází k některým změnám, konečný počet záhybů už je ale stanoven ještě v bříšku naší maminky – někdy ve 40. týdnu těhotenství. Záhyby se v životě pak jen zvětšují, aby se přizpůsobily velikosti lebky. Počet mozkových záhybů se mění jen na nemocném mozku. Jak tedy náš mozek změní studium? Z vědeckých studií vyplívá, že při učení se zvětšuje počet synapsí, což označuje spojení mezi jednotlivými neurony. Zároveň roste i počet krevních buněk a s nimi rostou i neurony.

Vyšla už řada článků s informacemi, že dokážeme využít jen 10 procent mozku. Zbylých 90 procent by pak zůstalo nevyužito. Tyto informace jsou ale mylné. Tohoto mýtu pak využívají autoři příruček, ve kterých píší, jak aktivně využívat i 90 procent mozku. A vždy se najdou jedinci, kteří všem těmto nesmyslům věří. Podle některých pokusů ale využíváme celý mozek a nezáleží při tom, co zrovna děláme. Všechny buňky v našem mozku jsou pořád aktivní.

Je všeobecně známo, že nadměrná konzumace alkoholu ničí naše mozkové buňky. Alkohol na náš mozek nepůsobí skutečně nejlépe, jen si uvědomte, jak se chová opilý člověk – neudrží se často ani na nohou a následuje bolest hlavy a nevolnost. Alkohol ale přesto v mozku nezabíjí buňky, ale poškodí nenávratně neuronová zakončení. Proto pak následují potíže s předáváním informací mezi jednotlivými neurony. Alkoholici ale často o několik buněk skutečně přijdou v důsledku onemocnění, kterému se říká Wernicke- Korsakoffův syndrom. Pokud ale pijete s mírou, nemusíte mít strach, že o mozkové buňky přijdete.

Často se také mluví o tom, jak nás dokáží například televizní reklamy ovlivnit, aniž bychom to chtěli. V takových případech jde o tzv. podprahové zprávy, jejichž systém prý vymyslel James Vichry někdy kolem roku 1957. Už v roce 1962 ale Američan přiznal, že si vše vymyslel a nic tak nefunguje. Přesto se lidé dnes domnívají, že je dokáží některé věci ovlivnit proti jejich vůli. V roce 1990 byli dokonce obviněni členové hudební skupiny Judas Priest z toho, že jejich písně působí podprahově a nabádají lidi ke spáchání sebevraždy. U soudu však nic z toho nebylo dokázáno. Ani to, že by některé zprávy působily podprahově vědci nikdy nepotvrdili.