MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Ženichové „skáčou na špek“

Zatímco naše kultura opěvuje hubená děvčata (a těm tlustým nezbývá nic jiného, než držet dietu nebo se na vysněný ideál vykašlat), v některých zemích světa jsou obliny žádoucí. Například v západoafrickém státě Mauretánie. Tam, když se chce ženská líbit, musí mít pěkné špíčky, jinak o ni nezavadí ani pes, natož nadějný a statný černoch. Proto není divu, že rodiče své hubenější dcery posílají do vykrmujících táborů, kde jim pěkně roztáhnou žaludek.

Mantra pro holčičky: Jez, pij a neodmlouvej

Spousta vykrmovacích pobytů se odehrává během školních prázdnin nebo v období dešťů. Pro mnoho svěřenkyň jde však o velmi traumatizující zážitek. Pěti až dvanáctileté dívenky jsou nuceny spořádat nadměrné množství jídla, které jim servírují starší, zkušenější ženy. Neexistuje, že by něco odmítly, nesnědly nebo dokonce vyzvracely. Zdejší denní „dieta“ se skládá ze dvou kilogramů jáhel, které jsou smíchány se dvěma hrnky másla. A to vše se zapíjí několika litry velbloudího mléka. Energetický příjem jedné dívky na den se pohybuje kolem 16 000 kalorií!

Tloušťka je symbolem štěstí

Říkáte si, proč takové týrání? Za vším stojí stará tradice Leblouh, která vznikla v 11. století a tvrdí, že čím bude žena tlustší, tím více získá místa v mužově srdci. Podle Fatimy M´baye, aktivistky za dětská práva, jsou tyto staré praktiky velmi devastující: „Dívka bývá poslána někam, kde vlastní vlastně neví, proč je. V táborech strašně trpí, ale všichni jí říkají, že když bude tlustá, přinese jí to štěstí. Starší matrony, které vykrmování dívek řídí, používají jako donucovací prostředek „zayar“ - kleště z dvou dřívek. Těmi pak neposlušným strávnicím mačkají prsty u nohou nebo na rukou. Bolest má přehlušit nutkání k zvracení, nebo také má sloužit jako prostředek k opětovnému pití mléka. Některé holčičky mívají po takovýchto stravovacích rituálech polámané prsty.“

Krutost matek

V některých rodinách roli vykrmovače přebírá matka. Ta přesně ví, co dívka podle tradice potřebuje. Stovky holčiček jsou doma cepovány, aby pily denně čtyři litry velbloudího mléka. „Mléko je skvělým prostředkem na nabírání váhy. Dělá hezkou pleť a zároveň je tučné, takže se po něm dobře přibírá“ říká matka sedmileté Fatimy, která má před sebou rovněž těžký úkol – co nejrychleji ztloustnout. Domácí přibírací kúra však není o nic lidštější než v táborech: dívka musí vypít několik misek velbloudího mléka a během dne ještě další nápoj, který je mixem mléka, vody a cukru. Ten má rozšířit dívčin žaludek.

Macaté holky jdou na odbyt

Za úspěch se považuje, když dívka má ve svých 12 letech třeba osmdesát kilo. Patnáctileté obézní Mauretánky vypadají na třicet. A o to vlastně jde. Vypasené teenagerky jsou totiž už připravené pro ženichy. „Vdávala jsem se, když jsem měla 104 kilo a své první dítě jsem porodila ve 13 letech,“ vypráví jedna z nich. Podobných příběhů jsou v zemi tisíce. Paradoxem je, že vdané dospělé ženy mají pak obrovském problémy s obezitou a touží zhubnout. Bohužel, kila jdou velmi těžce dolů.

Zastavte to!

Na nesmyslnost tradice leblouh ukazují i bojovníci za lidská práva. Snaží se místní lidi přesvědčit, že nucené tloustnutí dívkám škodí. Zaprvé zdravotně, zadruhé společensky – tlusťoška totiž nemá před sebou jiný cíl, než se ve velmi raném věku vdát a rodit děti. Kdyby se leblouh nedodržoval, dívky by měly možnost delší svobody a tedy i nějakou šanci na vzdělávání, které by pro ženskou komunitu znamenalo i možnost práce. Otázkou je, zda o soběstačnost žen tato patriarchální kultura vlastně stojí...