Zákeřná věda: Kdo doplatil na své bádání?

Galileo Galilei

Galileo Galieli je známý především jako otec moderní fyziky a astronomie. Zasloužil se o zdokonalení dalekohledu, provedl celou řadu astronomických pozorování, jeho dílo se stalo průlomovým od dob Aristotela. Galileo také proslul svým sporem s římskokatolickou církví. Údajně se měl dívat dalekohledem na Slunce tak často, že mu to poškodilo sítnice natolik, až zcela ztratil zrak. Pravdou je, že Galileo skutečně oslepl, příčinou byl však zelený zákal. Kvůli svému bádání skončil před církevním tribunálem. Své názory nakonec odvolal, a tak nebyl upálen. Jeho kolega Giordano Bruno takové štěstí neměl a v roce 1600 skončil na hranici.

Karl Scheele

Karl Scheele byl švédský vědec, který objevil kyslík, dusík a wolfram. Také se zabýval podstatou šíření tepla a tepelného záření. Proslul i objevem černání chloridu stříbrného ultrafialovými paprsky, což byl klíčový zlom pro vývoj fotografie. Původní profesí byl však Karl Scheele lékárníkem, což v 18. století připomínalo alchymii. Při této práci vědec doplatil na svůj zvyk ochutnávat své výtvory – otrávil se rtutí.

Michael Faraday

Tento anglický vědec je objevitelem elektromagnetické indukce, magnetických a elektrických siločár. Do chemického názvosloví zavedl pojmy anoda, katoda, elektroda a ion. Poněkud kuriózní je fakt, že Faraday neměl žádné matematické vzdělání a během bádání nepracoval se vzorci. Ve svých 24 letech začal pracovat jako asistent sira Humphry Davyho v chemické laboratoři Královského institutu v Londýně. Sir Davy byl proslulý svými nebezpečnými pokusy s kyselinami a chlorem, což mělo za následek poškození jeho zraku. Z tohoto důvodu si také najal asistenta. A toho čekal stejný osud jako sira. Faraday rovněž oslepl, ke konci života navíc v důsledku chronické otravy rtutí trpěl silnými bolestmi hlavy, chudokrevností a objevily se u něj i psychické problémy a výpadky paměti.

Marie Curie-Sklodowská

Marie Curie se v roce 1891 stala vůbec první ženou, která složila přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie na pařížské Sorboně. Byla mimořádně talentovanou studentkou. Za svůj objev radia a polonia byla v roce 1903 odměněna Nobelovou cenou. Roku 1911 pak získala druhou Nobelovu cenu. Ovšem radium a polonium patří k radioaktivním prvkům, není tedy vůbec vhodné pracovat s nimi dlouhodobě. Bohužel Marie chtěla sama zjistit, jak radioaktivní záření působí na člověka. Proto si třeba na ruku na 10 hodin připevnila špetku radiové soli. Za tři týdny jí začala ruka ošklivě hnisat a rána se hojila dlouhé dva měsíce. Roku 1934 zemřela vědkyně na leukémii, která u ní propukla kvůli dlouhodobému působení vysokých dávek radioaktivity.

Louis Slotin

Roku 1939 německý chemik Otto Hahn přišel na princip jaderného štěpení. Už tehdy bylo jasné, že jaderná zbraň bude klíčová v následující velké válce. Naštěstí se v tehdejším nacistickém Německu nepodařilo jadernou zbraň sestrojit. Ovšem roku 1942 se rozjel v Americe projekt Manhattan, který nakonec vyústil ve shození atomových bomb na japonská města Nagasaki a Hirošima. Na projektu se podílel i mladý vědec Louis Slotin, expert na jadernou fyziku. V jaderném výzkumu pokračoval i po skončení války. Až do osudného dne 21. května 1946. Tehdy ve své laboratoři prováděl nebezpečný experiment s řetězovou reakcí. Stala se nehoda, při níž radiace v místnosti dosáhla kritických hodnot. Vědec byl vystaven radiaci natolik silné, že za pouhých devět dní v nemocnici zemřel.