MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Zapraskalo to, ozvala se strašná rána. Najednou bylo ticho. Nedaleko spadlo letadlo.

Je to už jednatřicet let, ale stále mi to připadá jako včera. S otcem jsme tam byli na Staropackých horách mezi prvními. I přes hustou mlhu nás k místu neomylně dovedla nasládle dráždivá vůně leteckého petroleje. To už jsme začínali tušit, co se stalo. Pozvolna se prohlubující průsek mezi vysokými smrky končil v jámě o průměru nějakých deseti metrů. Na jejím okraji byly po stranách dva menší krátery, jak nám vzápětí došlo, od křídel.

Během pár desítek minut už jsme nebyli v lese zdaleka jediní. Z jámy se kouřilo, ale nehořela. Snažili jsme se v korunách stromů zahlédnout vrchlíky padáků. Všude se povalovaly kusy duralových plechů, palubních přístrojů, svazky tenkých bílých drátů, lopatky motoru, ostré náboje palubního kanónu, kousky pneumatik. Díky nápisům na fragmentech nám došlo, že to letadlo bylo sovětské.

Pokroucený ciferník rychloměru byl potřísněn podivným narůžovělým rosolem. Nějak nám došlo, že ten rosol je vše, co zbylo z pilotů.

Z povzdálí jsme zaslechli vrtulníky. Během pár minut se vyrojili vojáci s rudými hvězdami na ušankách. S namířenými samopaly nás začali odhánět z místa. Nebyli vzteklí, ani přehnaně přísní, jen důrazní. A neveselí.

Nějakých sto metrů od letadla, kde už jsme jim nevadili, to stále vypadalo, jako by někdo všude rozsypal smutné puzzle, ze kterého by se dalo poskládat letadlo. Životy už bohužel ne.

Motor letadla byl nárazem vymrštěn a přistál nedaleko nejbližšího domu, asi tři sta metrů od místa tragédie. Kus křídla se zasekl stejně daleko na jiném místě do mohutného buku, a zbytek paliva z nádrží se rozlil kolem.

Později jsme se dozvěděli, že piloti byli dva, a oba zahynuli. Všechny ty kusy kolem, i to, co zůstalo hluboko pod zemí, bylo původně stíhačnou SU-17 UM3.

Za nejpravděpodobnější verzi nehody bylo pokládáno špatné počasí s následnou ztrátou prostorové orientace, a náraz do kopce. Tato varianta je však sporná, protože k pádu došlo na samém vrchu Staropackých hor, kde je rozsáhlá rovina. Letadlo padalo šikmo dolů. Nabízí se možnost technické závady, čemuž by nasvědčoval i kolísavý zvuk motoru asi minutu před pádem, kterého si všimlo více svědků. Letadlo bylo údajně na cestě z letecké opravny.

Dnes je na místě tragédie, jen pár metrů nad dosud patrným kráterem, pomník. Postavili jej kamarádi pilotů. Kolem lze v jehličí stále najít drobné kousky letadla. Smutné místo, svědectví zbytečné smrti dvou tátů od rodin. Nezáleží na tom, za jakou mocnost létali. Ve vzduchu jsou všichni piloti bratři, nezávisle na tom, čí zájmy musí prosazovat.