MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Naše deoxyribonukleová kyselina, která z nás dělá právě to, co jsme.

Lidská znalost DNA v posledních letech raketově vzrostla. Dnes už není problém geneticky upravovat jídlo, lidské buňky, na spadnutí je sériové klonování a dokonce víme, jak funguje lidský genom. Jenže s tím vším přichází kontroverze a především etické problémy. Pojďme nahlédnout pod pokličku DNA trochu jinak, než nás učili ve škole.

Lidský genom takřka komercializován
Koncem osmdesátých let začali vědci více koketovat s průzkumem lidského genomu, tedy vlastně celé DNA, kterou člověk vlastní. V roce 1990 potom mezinárodní organizace Human Genome Project (HGP) ohlásila záměr udělat v této oblasti průlom. Její rozpočet byl stanoven na neuvěřitelné tři miliardy dolarů a výsledky se měly dostavit za patnáct let.

Jenže v roce 1998 se privátní organizace Celera Genomics rozhodla udělat z celé záležitosti zkažený závod. S rozpočtem pouhých tří set miliónů dolarů chtěla HGP předběhnout. Jenže na rozdíl od výše zmíněné organizace neměla Celara čisté úmysly. Jakmile by se jí podařilo genom prozkoumat, patentovala by jednotlivé jeho části a přístup do databází by umožňovala jen za poplatek.

Nakonec vše dobře dopadlo a závod urychlil i původní vývoj – HGP i Celera dokončily své výzkumy takřka shodně – kolem února 2000 a nakonec se podařilo prosadit, že výsledky budou sloužit veřejnému zájmu.

DNA se testuje i v kaviáru
Kaviár je především ruskou výsadou a nutno dodat, že poměrně tajemnou a ilegální činností opředenou. Ve skutečnosti nejde ani tak o financování různých mafií, jako spíše o snahu mezinárodního fóra, zamezit vyhubení jeseterů v Kaspickém moři, odkud pochází 90% labužnické pochoutky.

Testování DNA se tak stalo stabilní metodou autentifikace kaviáru, jež by měla předcházet vypuštění na trh. Kaviár se ale na trh dostává i jinak – samozřejmě pokoutnými způsoby.

Mapa DNA za tisíc dolarů
Americká společnost Pacifik Biosciencies ohlásila, že již brzy bude nabízet libovolnému zájemci program, respektive testování, na jehož konci bude kompletní mapa jeho genomu. Zkrátka tak poznáte, jak vypadáte na úrovni DNA.

Z toho mohou například lékaři vyčíst řadu věcí, ačkoliv například hledání nějaké choroby či možnosti jejího budoucího výskytu, je jako snažit se najít jehlu v kupce sena. Ale jako plakát na stěnu by to mohlo být hezké.

Čingischán byl plodným milovníkem
Čingischán byl jedním z nejobávanějších válečníků a vojevůdců středověku. Jako vládce Mongolska dovedl tuto zemi do imperiálního stavu.

Podle důkazů získaných z DNA byl ale také velmi plodným milovníkem, jenž pomáhal zaplnit svou říši životem.

Vědcům se podařilo najít takřka totožnou verzi chromozonu u více jak dvou tisíc mužů žijících na území Mongolska v současnosti. Dalším výzkumem se dostali až k šestnácti milionům lidí s podobnou variací.

Jedním z vysvětlení je právě to, že Čingischán v otázce sexu rozhodně nelenil, navíc měl právo prvních výběrů žen.

DNA usvědčilo z vraždy
V letech 1983 a 1986 byly v malém americkém městečku nalezeny dvě znásilněné a zabité dívky. Nejprve byl z vraždy obviněn místní teenager, který se dokonce k jednomu z případů přiznal, ovšem byly tu pochybnosti o jeho výpovědi. Proto přišel na scénu do té doby nevídaný důkaz: DNA. Ukázalo se, že vzorky mladíka a z místa činu jsou naprosto odlišné.

Pátrání se rozjelo nanovo, přičemž byla odebrána krev pěti tisícům mužů z okolních vesnic. Nakonec se podařilo najít skutečného vraha právě díky DNA. Šance, že dojde v tomto případě k omylu je jedna ku miliardě. Proto se od té doby DNA coby důkazní materiál používá stále více.